Změna je život

Moji milí čtenáři!

Ačkoli jste v létě  četli na facebooku blogu i v blogu docela dost o tom, jak vybíráme s kolegou peníze v crowdfundingové kampani na kurs Continua, musím vám bohužel napsat, že nakonec, navzdory kampani úspěšné, do Řecka na tento kurs nepojedeme.

Nepíše se mi to lehce - projektu jsem věnovala mnoho úsilí a stál mě hodně energie a fyzických sil - možná i víc, než bylo zdrávo. Continuum, práce s vodou a zvukem mě docela dlouhou dobu velmi těšila, mnoho mi dala a o účast na kursu jsem velmi stála.  Na tom, že člověk má pracovat na vnímání pohybu a těla a že k tomu může využít i hlas nebo zvuk, neshledávám vůbec nic špatného. Do kursu jsem šla s tím, že mě zajímá právě pohyb a zvuk a jejich souvislosti. :-)

Bohužel se během léta a potom, po skončení kampaně, ukázaly věci, které jsem vnímala jako velice problematické - jednak určité propojení vzdělávacího programu s různými zvláštními filozofiemi,  druhak určité organizační potíže organizátorů kursu, které by celou věc prodražily tolik, že jsem naznala, že je lépe peníze z crowdfundingu lidem buď vrátit nebo je investovat do něčeho jiného.

Nebylo to rozhodnutí snadné, protože Continuum a moje angažovanost v tom je věcí veřejnou. Musím říct, že je velice těžké takhle přiznat, že jsem se spletla, ale udělat to musím, jinak bych neměla čisté svědomí. Uf.

Věděla jsem, že Emilie sama měla blízko k haitské kultuře, kterou velmi obdivovala a že jí různé nezvyklé filozofické směry dost zajímaly. U umělců to ostatně není nic neobvyklého.

Nezdálo se mi nicméně,  že by to pro práci s vodou v těle a zvukem bylo podstatné, ani se to nijak neprojevovalo na veřejných kursech, kterých jsem se zúčastnila.

Tělo je tělo, pohyb je pohyb a zvuk je zvuk.

Filozofie k tomu není třeba.

Tak jsem to vnímala a proto jsem se do toho všeho pustila.

Během léta jsem ale postupně začala zjišťovat, že jsou v tom všem nejspíš přeci jen  schované i věci, které jsou pro mě nepoužitelné a věnovat se jim nechci.

Byly to maličkosti, které se ale postupně vršily,  spousta drobností, nicméně pořád jsem byla ochotná to aspoň zkusit a nesoudit, i když mi z některých záležitostí už bylo trochu úzko.  Definitivní zlom pro mě osobně přišel v okamžiku, kdy jsme po několikáté prosbě dostali 12. srpna základní časový rámec kursu a bibliografii, která obsahovala nejrůznější knihy, týkající se  mimo jiné i věcí jako je léčitelství, energetická medicína a podobně. Tyhle věci jsou mému způsobu uvažování o světě strašně vzdálené a pracovat s nimi coby věřící křesťan nechci.  Nebyly ty knihy  takové všechny. To bych lhala. Ale byly tam.

Přemýšlela jsem o tom.

Tělo je tělo, pohyb je pohyb a zvuk je zvuk. No ne? Na propojení těchto věcí pochopitelně podivného není nic, to bychom nemohli ani tančit.... proč bychom ale kvůli tomu ovšem měli číst v rámci studia spoustu knih, věnujících se různým duchovním záležitostem? Nebylo mi to jasné a odpovědi hlavní vyučující mě moc neuspokojily - byly na můj vkus velmi vyhýbavé a nekonkrétní.

Navíc se ukázalo, že hotel, kde se kurs koná, je daleko od jakéhokoli normálního obchodu, že by to znamenalo si vše kupovat na místě za velmi přestřelené ceny, i kdyby mělo jít o zapomenuté hygienické potřeby,  že se očekává, že si na kurs za dobře 55 000 korun českých kursovného za prvních patnáct dní máme přivézt vlastní deku na cvičení a polštář a v ceně nemáme ani základní občerstvení během vyučování.  Když jsem to všechno viděla,  přestala jsem mít chuť do kursu investovat tolik peněz vlastních i cizích a naši účast jsem odřekla, úspěšnému projektu navzdory.

Na poslední chvíli.

Nebylo to snadné. Ale myslím, že to bylo velmi, velmi správné.



Investory z kampaně jsem informovala - napsala jsem jim stručně každému zvlášť a pak ještě pro zájemce dlouhý a podrobný dopis o tom, co se dělo a proč jsme se nakonec rozhodli jinak a s kolegou jsme vymysleli alternativní program. Naši investoři, které, jak se ukázalo, až na tři známe úplně osobně, (vědí, kdo jsme a jak vypadáme),  měli možnost se rozhodnout, jestli podpoří alternativu alternativy nebo ne.

A až na jednoho, od kterého zatím nemám zprávu a na jednu známou, která se rozmýšlí, co a jak, se  všichni rozhodli, že nám věří.

A tak 6. září večer odletíme na pár dní do Řecka. Bylo nám líto nechat propadnout už dávno koupené letenky. Za cenu dopravy taxíkem z letiště a zpátky jsem tedy pořídila přelet na Krétu a našla levný a výborně hodnocený apartmán.   Na Krétě zůstaneme (za své!) šest dní. Budeme pracovat na workshopech, dávat jim novou podobu a taky trochu odpočívat. Doufám, protože léto pro mě bylo i díky crowdfundingu celkem náročné a stresující, pořád jsem jen počítala, jestli to všechno zvládnu nebo ne.... a jak. Nedovolila jsem si snad ani zmrzlinu.  :-(

Z Kréty ovšem nepojedeme domů. Přesuneme se rovnou na opačný konec Evropy (no jo, je znát, že ráda lítám :-) - do Kodaně na kurs, který se věnuje fyzické přípravě zpěváků a autorkou metodiky je Anne Rosing, která má soukromou školu, zaměřenou na hlasovou techniku a hlasovou rehabilitaci.  Bydlet budeme kousek od školy i od moře, tentokrát od dánského,  já budu fungovat jako tlumočnice z dánštiny a doufám, že se naučíme něco nového a užitečného. Kousíčky z téhle metodiky už jsem porůznu po světě potkala - a bylo to  moc prima. Kursovné za oba už jsem zaplatila, máme letenky, máme kde bydlet, prostě jedem! Jen teda - balit kufr do tak rozdílného počasí, jako je to zářijové na nejjižnějším evropském ostrově a ve skandinávské Kodani, bude asi trochu výzva.  :-)

A že nám ještě peníze z crowdfundingu zbudou, vydáme se za vzděláním ještě minimálně jednou - v květnu - tentokrát ovšem do Manchesteru na kurs s Danem Chalfinem. Dane býval prezidentem Britské hlasové asociace, učí zpěv a spolupracuje s mnoha lékaři - jeho výzkum reflexní tvorby hlasu je strašně zajímavý a filmů hlasivek v akci má díky tomu snad nejvíc v Evropě.


A pak máme v plánu ještě v březnu výlet do Londýna za Edem Blakem, který vede fyziokliniku pro zpěváky... uvidíme ale, co se nám povede domluvit. Je psaný jako vyučující na jendom workshopu, ale nejdřív se chci ujistit, že tam opravdu bude, protože jsem už kdysi na jeden workshop s ním cestovala - a on pak změnil plány. :-( Tudíž je potřeba se opravdu dobře domluvit a nechci ho úplně honit.

Myslím, že je to takhle lepší. Už proto, o kolik snadnější najednou je veškerá komunikace. Když jsem organizovala náhradní program, trvalo to všechno jeden den a všichni uměli obratem odpovědět na všechny otázky. Z Dánska jsem dokonce dostala i powerpointovou prezentaci na kurs, abych se mohla připravit na tlumočení. Dane Chalfin odpověděl na všechny otázky ke svému kursu také hned a jednoznačně a oproti komunikaci s organizátory řeckého kursu to byla opravdová úleva.

Myslím, že jsme se prostě rozhodli správně.
I když je to celé nečekané.

Ale je lépe změnit názor a plány, klidně i na poslední chvíli než se urputně držet původního plánu, aby z toho nebyl poprask a ostuda a dělat něco, za čím nemůže člověk opravdu stát.

To si myslím. Vážně.

Tak tedy: hurá na Krétu a do Kodaně! (už zas...)

Držte nám palce!

Děkujeme!




Komentáře

Oblíbené příspěvky