To be Continued aneb příběh o tom, jak přijít k nečekanému stipendiu
Nemůžu se vzpamatovat. Pamatujete se, když jsem tady na blogu psala o svých zážitcích s technikou Continnuum Movement? Třeba tady? Nebo jinde? Pak víte, že tenhle přístup k pohybu mě nějakou dobu velmi, velmi inspiruje a zajímá, protože je to možnost, jak si i člověk s omezením jako já může odpočinout pohybem, který vzniká tak, že se zvukem rozvibruje voda, kterou v těle máme. Pohyb je to pomalý, jemný, může být velmi drobný nebo taky naopak docela veliký. Continuum využívají tanečníci, lidé s pohybovými omezeními, ale třeba i psychoterapeuti.
Začala jsem postupně zjišťovat, jestli by se ten přístup nedal někde studovat, protože jsem ho prakticky hned po prvním setkání přirozeně a automaticky začala používat v práci při výuce zpěvu. Když se pak ukázalo, že se od letošního září chystá v Řecku začátek vzdělání v Continuu, které následně člověka oprávní k možnosti tenhle přístup oficiálně vyučovat, preventivně jsem se zapsala do virtuálního kursu, který je pro vstup do učitelského studia podmínkou. Sice jsem neměla nejmenší tušení, kde bych na ten kurs, jehož školné stojí 12 000 amerických dolarů jako měla vzít, ale připravenému štěstí přeje.
Zkoušela jsem se ptát v různých nadacích. Na nadace pro handicapované jsem zpravidla byla moc schopná, na nadace pro pomoc studentům moc stará a na to, abych ze sebe udělala Ježíškovo vnouče, jsem zase pro změnu moc mladá. Nezařaditelná prostě.
Abyste tomu dobře rozuměli: ten kurs se vyznačuje tím, že je to deset modulů, každý trvá pět dní a jsou vždycky dva po sobě, s určitým odstupem. První modul je třeba absolvovat jako první, pak je možné dát si další v libovolném pořadí podle toho, jak to člověku časově vyhovuje. Témata jsou různá: jak vnímat pohyb vody v těle a navést k tomu klienty, anatomie, jak se pohyb vyvíjí, jak ho číst, práce s jednotlivci i se skupinami....je to spousta hodin výuky a padesát dní v Řecku během následujících tří let. Studium docela náročné i díky všemu tomu cestování.
Nakonec jsem rozepsala crowdfundingový projekt a řekla jsem si, že zkusím prostě nějak zvládnout první modul - a pak se uvidí, co bude dál. To be Continued.
Co se stalo potom, nějak nechápu. Minulý týden totiž přišel ze školy v USA e-mail s nabídkou polovičního stipendia na celý program pro mě a kolegu fyzioterapeuta s tím, že bychom zbytek školného mohli postupně splácet během studia.
Zírala jsem na ten mail jako blázen. A přemýšlela jsem, jestli do toho jít nebo ne. A moc jsem počítala.
A že jsem povaha dobrodružná, rozhodla jsem se to stipendium přijmout. A kolega taky. Protože taková nabídka se neodmítá. Pořád tomu ještě úplně nerozumím, ale letenky do Athén už máme koupené.
A i ten crowdfunding bude. Jen ten projekt musím přepsat, chápete? A moc doufám, že až bude venku, tak ho nenecháte bez povšimnutí.
Co bude dál? To netuším.
Ale jsem zvědavá. Což je pro Continuum typické.
Prostě: To be Continued.
Začala jsem postupně zjišťovat, jestli by se ten přístup nedal někde studovat, protože jsem ho prakticky hned po prvním setkání přirozeně a automaticky začala používat v práci při výuce zpěvu. Když se pak ukázalo, že se od letošního září chystá v Řecku začátek vzdělání v Continuu, které následně člověka oprávní k možnosti tenhle přístup oficiálně vyučovat, preventivně jsem se zapsala do virtuálního kursu, který je pro vstup do učitelského studia podmínkou. Sice jsem neměla nejmenší tušení, kde bych na ten kurs, jehož školné stojí 12 000 amerických dolarů jako měla vzít, ale připravenému štěstí přeje.
Zkoušela jsem se ptát v různých nadacích. Na nadace pro handicapované jsem zpravidla byla moc schopná, na nadace pro pomoc studentům moc stará a na to, abych ze sebe udělala Ježíškovo vnouče, jsem zase pro změnu moc mladá. Nezařaditelná prostě.
Abyste tomu dobře rozuměli: ten kurs se vyznačuje tím, že je to deset modulů, každý trvá pět dní a jsou vždycky dva po sobě, s určitým odstupem. První modul je třeba absolvovat jako první, pak je možné dát si další v libovolném pořadí podle toho, jak to člověku časově vyhovuje. Témata jsou různá: jak vnímat pohyb vody v těle a navést k tomu klienty, anatomie, jak se pohyb vyvíjí, jak ho číst, práce s jednotlivci i se skupinami....je to spousta hodin výuky a padesát dní v Řecku během následujících tří let. Studium docela náročné i díky všemu tomu cestování.
Nakonec jsem rozepsala crowdfundingový projekt a řekla jsem si, že zkusím prostě nějak zvládnout první modul - a pak se uvidí, co bude dál. To be Continued.
Co se stalo potom, nějak nechápu. Minulý týden totiž přišel ze školy v USA e-mail s nabídkou polovičního stipendia na celý program pro mě a kolegu fyzioterapeuta s tím, že bychom zbytek školného mohli postupně splácet během studia.
Zírala jsem na ten mail jako blázen. A přemýšlela jsem, jestli do toho jít nebo ne. A moc jsem počítala.
A že jsem povaha dobrodružná, rozhodla jsem se to stipendium přijmout. A kolega taky. Protože taková nabídka se neodmítá. Pořád tomu ještě úplně nerozumím, ale letenky do Athén už máme koupené.
A i ten crowdfunding bude. Jen ten projekt musím přepsat, chápete? A moc doufám, že až bude venku, tak ho nenecháte bez povšimnutí.
Co bude dál? To netuším.
Ale jsem zvědavá. Což je pro Continuum typické.
Prostě: To be Continued.
Komentáře
Okomentovat