Zima a mráz nejen v Čechách
Jak se vám daří v tom krásném počasí, co panuje, milí přátelé? Já se mám báječně. Nevím, jak je to možné, ale skoro grónské teploty mi dělají ohromně dobře. Mám radost ze sněhu a v té zimě jsem pookřála. Teploty těsně kolem nuly nejsou nic pro mě. Zato když je aspoň mínus pět, moje tělo jako kdyby si uvědomilo, že podle rodinných pověstí mám v přízni švédské loupeživé rytíře, kteří přišli do Čech během třicetileté války a je mu dobře... Sníh je báječná věc a mráz taky. Ani jednou jsem zatím nikde neupadla ani neuklouzla, ačkoli musím přiznat, že v mínus jedenácti jsem byla nucena rezignovat na bosé boty, jelikož ty, co mám, se to grónských mrazů nehodí a do sněhulí za čtyři tísíce se mi na těch pár dní investovat nechce.
Současné mrazy mě ovšem inspirovaly ke vzpomínkám na dobu, kdy jsem před lety studovala v dánském Århusu. (Mimochodem, písmenko å se v dánštině i v dalších severských jazycích vždycky čte jako o, představte si to asi tak, že ten kroužek naznačuje "pozor, trubko, tohle je o, ne a"... :-) Psala jsem diplomku o dánských samohláskách a za účelem jejich nahrání jsem na tamní univerzitu odcestovala na celých pět měsíců. A o některé tyhle vzpomínky se s vámi teď podělím. Dnes se tedy bavte první částí vypravování o tom, jak jsem tehdy, před nějakými šestnácti lety, podnikala svou první opravdu velkou výpravu do zahraničí. Dnes už by to nebyl žádný problém, protože ČSA do Århusu slavnostně letos otevřely přímou linku s cenou letenky kolem dvou tisíc, tehdy se ovšem muselo s přestupem a asi za 8000. Tohle jsem si zapsala nedlouho po návratu z té své přeslavné expedice:
Současné mrazy mě ovšem inspirovaly ke vzpomínkám na dobu, kdy jsem před lety studovala v dánském Århusu. (Mimochodem, písmenko å se v dánštině i v dalších severských jazycích vždycky čte jako o, představte si to asi tak, že ten kroužek naznačuje "pozor, trubko, tohle je o, ne a"... :-) Psala jsem diplomku o dánských samohláskách a za účelem jejich nahrání jsem na tamní univerzitu odcestovala na celých pět měsíců. A o některé tyhle vzpomínky se s vámi teď podělím. Dnes se tedy bavte první částí vypravování o tom, jak jsem tehdy, před nějakými šestnácti lety, podnikala svou první opravdu velkou výpravu do zahraničí. Dnes už by to nebyl žádný problém, protože ČSA do Århusu slavnostně letos otevřely přímou linku s cenou letenky kolem dvou tisíc, tehdy se ovšem muselo s přestupem a asi za 8000. Tohle jsem si zapsala nedlouho po návratu z té své přeslavné expedice:
Odjíždíte-li v lednu nebo v únoru do Dánska, nemá smysl se trmácet autobusem. Jako nejvhodnější dopravní prostředek vyhraje
letadlo. Ještě nikdy jste neletěli a máte pocit,že si to ve
svém věku chcete aspoň vyzkoušet. Autobus není dobrá volba. To trvá čtrnáct a více hodin a mohli byste někde zapadnout do
závěje.
V tu
chvíli vám ovšem začíná přemýšlení, jak se vejdete do
povolených dvaceti kilogramů, když jedete na tak dlouhou dobu.
Vaše oblíbená CD přece nezůstanou doma, obzvlášť když jste
si kvůli tomu koupili nového discmana. (Pokud některé mladší ročníky netuší, co to discman je, tak jde o přenosný CD přehrávač se sluchátky. A pozor: ještě pořád se dá koupit! Ale prý je lepší využít k tomu účelu aukro, nové dicsmany nestojí za nic.)
Kromě discmana musíte mít s sebou
aspoň jedno plyšové zvíře. Ten medvídek s vámi přece byl
v nemocnici, když vám bylo šest, u maturity i u státnic.
Ne, to není závislost. Jen potřebujete nějakou dekoraci do svého
pokoje na koleji.
Měsíc
před odjezdem se pak po celém bytě kupí hromádky (oblečení,
samozřejmě.... co jste si mysleli?) Sami sice nejraději balíte na poslední chvíli,
ale Vaše maminka na to má svůj vlastní názor a na obvykle
úspěšný argument: „Mami, nejedu přece na rok na severní pól…“
reaguje slovy, že 5 měsíců je skoro rok a Dánsko je severská
země. Tři dny před odjezdem nemáte co na sebe, protože je
všechno sbalené a nesmí se to už nosit, aby se to neušpinilo.
V den odjezdu váží kufr 25 kilo a nejde zavřít. Příruční batůžek je o 5 kilo lehčí a po několikadenním nácviku ho umíte
nahodit na záda s líbezným úsměvem a bez heknutí. Na
letišti při vážení přesvědčujete úřednici, že vaše
zavazadla sice těžká jsou, ale vy sami že máte podváhu a tím
se to vyrovnává.
V Praze
je jasno a svítí sluníčko. V letadle se dozvídáte, že
v Kodani trochu sněží. Protože se stále ještě
vzpamatováváte z toho, že jsou všechny přípravy za vámi a
že jste konečně na cestě, nevěnujete tomu pozornost až do
okamžiku, kdy se letadlo najednou o několik set metrů propadne. Vy
propadnete panice, ale nechcete to dát najevo. Usmějete se tedy na
nejbližší letušku a prohodíte „Dneska je ale pěkný let, co?“
Ona se usměje taky a potvrdí vám to. Následující den se ve
zprávách dozvíte, že pro prudkou sněhovou bouří měla mnohá
letadla nad Kodaní potíže.
V Kodani
čekáte na další letadlo. První hodina je zábavná, druhá
nezábavná a třetí otravná. Na letišti v Århusu se
snažíte najít stanici autobusu, ale než se vám to povede,
autobus vám ujede. Jak správně tušíte, århusské letiště je
malé a autobusy sem jezdí jen k letadlům. Navíc je 60
kilometrů za městem. Čekáte tedy, jestli ještě dnes přiletí
plánované letadlo z Osla. Na cestě jste už 7 hodin. Letiště,
které připomíná malé vesnické nádraží, je prázdné. Zůstali
jste tu sami s tlupou taxíkářů, kteří se vás snaží
přesvědčit, abyste si někoho z nich najali na cestu do města.
Jelikož
cena za 60 kilometrů taxíkem se rovná polovině vašeho měsíčního
stipendia, máte smůlu. Po dvou hodinách rozumíte dokonale pocitům Děvčátka se sirkami ze známé pohádky Hanse Christiana Andersena.
Nově chápete i další významná díla severské literatury,
jako třeba Hlad, Bázeň a chvění, případně Strašidla. Když
po dalších čtyřech hodinách konečně dorazíte na kolej, je vám
všechno jedno. V životě jste nebyli tak vděční za talíř
špaget a hrnek čaje, který vám nabídne vaše spolubydlící. Už je pozdě a nakoupit půjde až zítra. V kufru žádné jídlo nevezete, protože takovýhle dojezdový čas jste neplánovali ani omylem. Úplně pominete, že na koleji nejsou židle a musíte jíst
vestoje. A což teprve, když objevíte, že máte na pokoji postel
s peřinami. To už vaše blaženost nezná mezí. V polospánku
ještě přemýšlíte nad časovou úsporou, které jste dosáhli
použitím letadla. Činí čtyři hodiny oproti autobusu. Normálně
byste se vztekali, ale teď jste tak vděční, že jste v suchu,
teple a nemáte hlad, že vaše vděčnost překonává všechny
ostatní emoce. Zítra vás přece čeká další dobrodružství.
ještě... prosííím :-)
OdpovědětVymazatNeboj,takových dánských vyprávěnek mám napsaných ještě spoustu... :-)
OdpovědětVymazatNáhodou jsem zabloudila na váš blog a zrovna tady narazila na tohle Dánské vyprávění. Tak sem teď lezu každý den a netrpělivě vyhlížím, bude - li nějaké pokračování?
OdpovědětVymazatLiduška
Bude, bude, objeví se v noci... :-)
Vymazat