Leden

Od posledního příspěvku na blogu uplynul už víc než měsíc. Nikoli proto, že by nebylo o čem psát, spíš chyběla energie a vůle. Začátek roku pro mě byl docela těžký, jelikož jsem se několik dní skoro nemohla postavit na nohy. Moje tělo se rozhodlo, že bude vzpomínat na dobu po posledním dobrodružství na ortopedii, které dopadlo spíš neslavně než slavně a nožka, které se ono experimentování  se skalpelem osobně dotklo, mi to neumí zapomenout a čas od času oteče a bolí tolik, že to je jako kdybych ji strkala do vařicí vody. Vzhledem k tomu, že se v té době zpravidla nevejde do žádné boty, znamená to, že drahou končetinu nemůžu vzít ani na procházku do cukrárny nebo na nákup čokolády a musím spoléhat na pomoc chemických prostředků z lékárny, které pro případ podobných období doma přechovávám ve veliké krabici z IKEA a jejíž velikost mě upřímně děsí. Soucitné pohledy okolí, pokud se někam z domu v téhle době vydám, odrážím humorem černým jak černý kašel v kombinaci s černou kávou a žáky, kteří nepotřebují výuku zpěvu, nýbrž psychoterapii, na tu psychoterapii nemilosrdně a nekompromisně odesílám. :-)

Své poněkud nedobrovolné domácí vězení (z práce rovnou domů a ještě zpravidla s odvozem) jsem si krátila studiem na kurs v Helsinkách. Už vím, kde budu večeřet, kam půjdu na oběd a jak se dostanu v pátek brzy ráno na letiště. Dorazily i před vánoci objednané opravdu zimní boty, takže je naděje, že nezmrznu od nohou a přežiju i polární noc, co má zvláštní moc.  V neposlední řadě jsem si taky stihla zopakovat spoustu anatomie a shlídla nekonečné množství videí o fungování hlasivek, o tom, jak člověk polyká a jak dýchá. Pod vlivem své báječné indispozice (ty-jo-bolí-to-jako-prase a - trvá to ještě-dýl-co-já-v-tom-Finsku-budu-dělat-asi-tam-cestou-do školy umrznu-nebo-co) jsem dokonce u Finnairu objednala asistenci pro handicapované na cestu k letadlu (ehm) a vydělala tak krásné místo hned za první třídou a přednostní nástup do letadla, to vše bez příplatku! Svět byl hned veselejší, jelikož řady 22 a prostředních sedadel jsem si vloni coby samostatně cestující cestující s Českými aeroliniemi užila  v letadlech tolik, že mi to stačí na několik let dopředu - a do Helsinek se za tři týdny moc těším, ačkoli mám z kursu zdravý respekt, díky kterému prostě pořád něco studuju a na akci se morálně i fyzicky připravuju v bazénu, jelikož ten mrše noze nevadí ani trochu a já tak mám naději, že to všechno nakonec půjde úplně dobře.  Protože ono to půjde.

Ale jako úplně dobré to bude. Chápete?







Komentáře

Oblíbené příspěvky