Čas na gospel, na únavu a zase na gospel
Milí všichni, kdo mě čtete - tuze se omlouvám za mlčení, poslední dva týdny byly tuze hektické díky péči o koncert dánské vokální skupiny. Koncert byl krásný, vyšlo nám počasí a přišli lidé, ale... Bylo to náročnější, než jsem čekala, především pak proto, že jsem byla nucena spolupracovat na celém projektu i s někým, kdo pro týmovou práci nemá tak úplně smysl. Jméno dotyčného není třeba zmiňovat - ostatně, tady na blogu nemá jméno nikdo... nicméně ona osoba se postarala nám organizátorům o celkem krušné chvíle. Dali jsme to, ačkoli musím přiznat, že ve mně pro tentokrát zůstává pořádný kus hořkosti, připomínám si, jak důležité je odpouštět, ale únava doléhá víc, než bych čekala. Stres mi prostě nikdy nedělal dobře a jinak to není ani dnes. A tak se vzpamatovávám, sedím doma nad překladem, zavírají se mi oči a doufám, že bude brzy líp.
Na gospel jsem ovšem nezanevřela. Já tuhle muziku nedělám proto, abych byla vidět, nesnažím se, aby koncerty, které s přáteli děláme, byly takříkajíc "cool", ale vždycky se snažím, aby byly dobré, i když to není vždycky snadné. Daleko nejvíc mě těší a baví výlety do míst, kam se nikomu moc nechce, často vzpomínám na koncerty v nejrůznějších zapadlých vesničkách, kde organizátoři občas nemají ani na to, aby zaplatili zvukaře a vůbec nejhezčí workshop, na jakém jsem kdy byla, byl v malém městečku v česko-německém pohraničí, kam přišlo šest dam v důchodovém věku, ani jedna dáma neuměla anglicky ani jedno slovo, neměly ani moc smysl pro rytmus, ale byly ochotné se učit a pracovaly na sobě tak tvrdě, že si na koncertě se sborem Touch of Gospel nakonec přeci jen zazpívaly a byly naprosto báječné.
Tenhle víkend mě čeká další gospelové dobrodružství, tentokrát v Ostravě. Kdo blog čtete dlouho, může tipovat, jestli letos zvládnu odemknout v hotelu hned napoprvé nebo jestli to bude zase jen zdroj zábavy pro vás čtenáře. Ten příběh o klíčích najdete tady:
V Ostravě se o víkendu koná workshop, kterému místní říkají gospelová škola. Na workshopu bude učit moje dánská kamarádka Sára a skončí koncertem, jehož výtěžek poputuje na konto mobilního hospicu Ondrášek. Závěrečný koncert začíná v Cooltouru na Černé louce v 17 hodin a vstupné je dobrovolné. Takže občas se podílím i na akcích, které aspoň trochu cool jsou. Budu tam a moc se těším.
Doufám, že se uvidíme.
Bude to prima!
Na gospel jsem ovšem nezanevřela. Já tuhle muziku nedělám proto, abych byla vidět, nesnažím se, aby koncerty, které s přáteli děláme, byly takříkajíc "cool", ale vždycky se snažím, aby byly dobré, i když to není vždycky snadné. Daleko nejvíc mě těší a baví výlety do míst, kam se nikomu moc nechce, často vzpomínám na koncerty v nejrůznějších zapadlých vesničkách, kde organizátoři občas nemají ani na to, aby zaplatili zvukaře a vůbec nejhezčí workshop, na jakém jsem kdy byla, byl v malém městečku v česko-německém pohraničí, kam přišlo šest dam v důchodovém věku, ani jedna dáma neuměla anglicky ani jedno slovo, neměly ani moc smysl pro rytmus, ale byly ochotné se učit a pracovaly na sobě tak tvrdě, že si na koncertě se sborem Touch of Gospel nakonec přeci jen zazpívaly a byly naprosto báječné.
Tenhle víkend mě čeká další gospelové dobrodružství, tentokrát v Ostravě. Kdo blog čtete dlouho, může tipovat, jestli letos zvládnu odemknout v hotelu hned napoprvé nebo jestli to bude zase jen zdroj zábavy pro vás čtenáře. Ten příběh o klíčích najdete tady:
V Ostravě se o víkendu koná workshop, kterému místní říkají gospelová škola. Na workshopu bude učit moje dánská kamarádka Sára a skončí koncertem, jehož výtěžek poputuje na konto mobilního hospicu Ondrášek. Závěrečný koncert začíná v Cooltouru na Černé louce v 17 hodin a vstupné je dobrovolné. Takže občas se podílím i na akcích, které aspoň trochu cool jsou. Budu tam a moc se těším.Doufám, že se uvidíme.
Bude to prima!
Komentáře
Okomentovat