Virtuální kurs Continua - první hodina vůbec
Na včerejšek jsem se moc těšila a byla jsem strašně zvědavá. Přihlásila jsem se totiž do on-line kursu Continuum Movement a tak budu celý zbytek léta trávit čtvrteční večery sebevzděláváním ve zvukotvorbě i v pohybu. Neuměla jsem si úplně představit, jak přesně to bude fungovat a už jen to mě motivovalo k tomu, abych kurs vyzkoušela.
Podařilo se mi přeinstalovat operační systém na noťasu (několik bodů pro mě, bylo to poprvé) a stáhnout požadovaný software a pak jsem už v hrozné bouřce, která zuřila za oknem, čekala na začátek kursu a na to, co se bude dít.
V kursu, který se jmenuje "Základní hodnoty Continuum Movement" se sešlo přes 20 studentů doslova z celého světa - odhodlání ke studiu jsme ocenili především u kolegyně z Jižní Korey, jelikož pro ni kurs začínal někdy ve dvě hodiny v noci. Velká část z nás už s Continumem nějakou zkušenost měla a kupodivu se v kursu sešlo i dost už autorizovaných učitelů - tím líp pro nás méně zkušené!
Úvod byl .. prostě úvod. Mluvili jsme o tom, kdo jsme, odkud jsme, kolik je u nás hodin a jaké je počasí a potom taky o tom, jaké jsou základní principy práce s Continuem.
Continuu jako pohybové technice už je padesát let! Před tolika lety začala s pohybem, vyvolaným zvukem, pracovat Emilie Conrad, tanečnice, která přišla na Haiti z USA, aby tu studovala tanec a pracovala jako choreografka.
Základní přístupy k pohybu v Continuu se dají shrnout takhle:
1) pohyb prožijte, místo toho, abyste se ho snažili za každou cenu ovládnout a soudit
2) pohyb je radost a je dobré si ho užít.
3) pohyb není něco, co děláme - je to něco, čím jsme.
4) voda (které máme v sobě asi sedmdesát procent) s pohybem žádný problém nemá (na rozdíl od nás, žejo...)
Tohle bych asi tak milionkrát podtrhla a napsala do všech učebnic fyzioterapie.... kdo tenhle blog čtete, víte, jak velké je to pro člověka s handicapem téma, zážitek z pohybu, aniž by člověk posuzoval, co je dobře a co je špatně a taky přijetí těla...
Vnímání pohybu a vnímání sebe sama v Continuu vždy začíná něčím, čemu se říká Baseline - volně byste to mohli přeložit jako vstupní zhodnocení stavu. V praxi to. znamená, že člověk leží nebo sedí, případně stojí... a cílem hry je všimnout si, jak se mu v daný moment daří. Jak má rozloženou váhu? Jak dýchá? Kterými částmi těla se dotýká země? Potom už začínáme pracovat s konkrétním zvukem - v našem případě se samohláskou o. Tu několikrát za sebou zopakujeme a přitom se můžeme postupně dotýkat různých částí těla - začít od hlavy a skončit na patách.... a můžeme si přitom představovat vlnu nebo taky spirálu. Může se stát, že už během "zpěvu" člověk cítí, že se chce hýbat. Necháme pohyb proběhnout, zaznamenáme ho, prožijeme, ale nesoudíme. Samohláska O velmi dobře uvolňuje stažené svaly a vlnivý a spirálovitý pohyb, ke kterému vede, často člověka narovná do přímějšího postoje, aniž by to stálo zásadní úsilí. A jelikož jsem duší fonetik, dodávám, že kromě základní hlasové frekvence, která může být zhruba 100 - 150 Hz u chlapů a 175 - 250 Hz u žen, má takové (české) o v sobě ještě frekvenci 500 - 700 Hz a 900 - 1200 Hz.
Na konci se člověk vrací zpátky na začátek. Vnímá, jestli se něco změnilo - v dechu nebo v rozložení váhy a taky v kontaktu těla s podložkou. Potom může změnit polohu - ze sedu do lehu, z lehu do sedu nebo do stoje, na bok, vybrat si můžete cokoli... a znovu "zpívá" svou samohlásku. Tomuto způsobu práce se říká "vrstení" (layering) a vlastně tak opakujeme vjem, přinášíme tkáni znovu novou informaci. Vrstev můžeme (a měli bychom) udělat několik - čím víc, tím víc člověk pohyb i změny vnímá.
Dvě hodiny zkoumání pohybu pomocí zvuku byly pryč hodně rychle a tak máme za úkol se k tomu cvičení do příštího týdne denně vrátit. Jsem zvědavá, jaké to bude. :-) A začínám chápat, proč je mi tak dobře u moře...
Podařilo se mi přeinstalovat operační systém na noťasu (několik bodů pro mě, bylo to poprvé) a stáhnout požadovaný software a pak jsem už v hrozné bouřce, která zuřila za oknem, čekala na začátek kursu a na to, co se bude dít.
V kursu, který se jmenuje "Základní hodnoty Continuum Movement" se sešlo přes 20 studentů doslova z celého světa - odhodlání ke studiu jsme ocenili především u kolegyně z Jižní Korey, jelikož pro ni kurs začínal někdy ve dvě hodiny v noci. Velká část z nás už s Continumem nějakou zkušenost měla a kupodivu se v kursu sešlo i dost už autorizovaných učitelů - tím líp pro nás méně zkušené!
Úvod byl .. prostě úvod. Mluvili jsme o tom, kdo jsme, odkud jsme, kolik je u nás hodin a jaké je počasí a potom taky o tom, jaké jsou základní principy práce s Continuem.
Continuu jako pohybové technice už je padesát let! Před tolika lety začala s pohybem, vyvolaným zvukem, pracovat Emilie Conrad, tanečnice, která přišla na Haiti z USA, aby tu studovala tanec a pracovala jako choreografka.
Základní přístupy k pohybu v Continuu se dají shrnout takhle:
1) pohyb prožijte, místo toho, abyste se ho snažili za každou cenu ovládnout a soudit
2) pohyb je radost a je dobré si ho užít.
3) pohyb není něco, co děláme - je to něco, čím jsme.
4) voda (které máme v sobě asi sedmdesát procent) s pohybem žádný problém nemá (na rozdíl od nás, žejo...)
Tohle bych asi tak milionkrát podtrhla a napsala do všech učebnic fyzioterapie.... kdo tenhle blog čtete, víte, jak velké je to pro člověka s handicapem téma, zážitek z pohybu, aniž by člověk posuzoval, co je dobře a co je špatně a taky přijetí těla...
Vnímání pohybu a vnímání sebe sama v Continuu vždy začíná něčím, čemu se říká Baseline - volně byste to mohli přeložit jako vstupní zhodnocení stavu. V praxi to. znamená, že člověk leží nebo sedí, případně stojí... a cílem hry je všimnout si, jak se mu v daný moment daří. Jak má rozloženou váhu? Jak dýchá? Kterými částmi těla se dotýká země? Potom už začínáme pracovat s konkrétním zvukem - v našem případě se samohláskou o. Tu několikrát za sebou zopakujeme a přitom se můžeme postupně dotýkat různých částí těla - začít od hlavy a skončit na patách.... a můžeme si přitom představovat vlnu nebo taky spirálu. Může se stát, že už během "zpěvu" člověk cítí, že se chce hýbat. Necháme pohyb proběhnout, zaznamenáme ho, prožijeme, ale nesoudíme. Samohláska O velmi dobře uvolňuje stažené svaly a vlnivý a spirálovitý pohyb, ke kterému vede, často člověka narovná do přímějšího postoje, aniž by to stálo zásadní úsilí. A jelikož jsem duší fonetik, dodávám, že kromě základní hlasové frekvence, která může být zhruba 100 - 150 Hz u chlapů a 175 - 250 Hz u žen, má takové (české) o v sobě ještě frekvenci 500 - 700 Hz a 900 - 1200 Hz.
Na konci se člověk vrací zpátky na začátek. Vnímá, jestli se něco změnilo - v dechu nebo v rozložení váhy a taky v kontaktu těla s podložkou. Potom může změnit polohu - ze sedu do lehu, z lehu do sedu nebo do stoje, na bok, vybrat si můžete cokoli... a znovu "zpívá" svou samohlásku. Tomuto způsobu práce se říká "vrstení" (layering) a vlastně tak opakujeme vjem, přinášíme tkáni znovu novou informaci. Vrstev můžeme (a měli bychom) udělat několik - čím víc, tím víc člověk pohyb i změny vnímá.
Dvě hodiny zkoumání pohybu pomocí zvuku byly pryč hodně rychle a tak máme za úkol se k tomu cvičení do příštího týdne denně vrátit. Jsem zvědavá, jaké to bude. :-) A začínám chápat, proč je mi tak dobře u moře...
Komentáře
Okomentovat