Učitelka na začátku léta
Konečně je léto, já mám volněji a usínám úplně všude, kde ode mě nikdo nic nechce. A tak jsem si dopřála čtyři dny v Treničanských Teplicích. V jednu chvíli to sice vypadalo, že nikam neodjedu, protože jakýsi poberta na Černém Mostě usoudil, že by tuze rád mou peněženku a tak mě o ni připravil (a s ní i o všechny doklady). To jsem vnímala především jako velké příkoří. Měla jsem zvláštní pocit, že když už jsem konečně dospěla do bodu, že bych měla mít trochu klidněji, měla bych odpočívat. Místo toho jsem byla nucena věnovat se takovým nervydrásajícím činnostem jako je blokování platebních karet, obstarávání nového občanského průkazu, kartičky zdravotní pojišťovny a dalších potřebností, bez kterých se v téhle zemi fungovat nedá a vyslechla jsem si tolik kázání na téma, že na doklady je nutné dávat pozor, že jsem několikrát byla v pokušení na dotyčného zařvat hlasem velikým a mocným cosi ve smyslu "Myslíš, že jsem ty věci odevzdala takhle před dovolenou tomu zlodějovi dobrovolně??"
Dokonce to v jednu chvíli vypadalo, že na Slovensko vůbec neodjedeme, ale pak jsem se zmátořila, rozhodla se, že si ty čtyři dny zaslouženého nicnedělání nenechám zkazit ani sobě, ani nepřipustím zaječí úmysly své kamarádky a vyrazily jsme. Samotná cesta na Slovensko ubíhala v pohodě a pohodlně. Kamarádka M. vyrazila z Plzně Pendolinem, já do toho samého vlaku přistoupila v Praze a až do Olomouce ubíhala cesta v klidu a pohodě. Průvodčí nijak nekomentoval můj zjevný nedostatek dokladů k doložení práva na slevu a stačilo mu, co jsem mu předložila. Kázání jsem dostala až od jeho kolegy ve vlaku z Olomouce do Púchova, který komisně pronesl: "Kolegové v Pendolinu vám to sice uznali, ale já nemusím...." Nasadila jsem ty nejvíc psí oči, jaké umím a nakonec ani tenhle průvodčí nic navíc nechtěl. Ve slovenském vlaku z Púchova do Trenčína doklady neřešil úplně nikdo a poslední část cesty už jsme jely místním autobusem.
Wellness hotel Panorama byl báječné místo k životu. Všude čisto, na pokoji župany a trepky, k dispozici volný vstup do bazénu i sauny, kuchař uměl vařit a ještě to bylo jen kousíček do centra lázní i do krásného lázeňského lesoparku.
A tak jsme čtyři dny statečně nicnedělaly. Poctivě jsme každý den navštívily hotelovou saunu, okupovaly lázeňské cukrárny i relaxační venkovní bazén Grand. Ten měl uprostřed velkou teplou vířivou vanu, kolem které fungoval chvílemi mírný protiproud, ovšem jako protiproud ho nevyužíval nikdo - zato jako kolotoč skoro všichni, bez ohledu na věk. :-). V bazénu mi taky uznali českou průkazku ZTP, ačkoli jsem ji měla s sebou jen v kopii, sami od sebe se na ni zeptali... ocenila jsem to velmi!
Dvakrát jsme si střihly i lázeň v teplé sirné vodě v historických a nádherných prostorách Hammamu, v budově, kterou dala v devatenáctém století postavit majitelka lázní Ifigenia poté, co viděla tureckou lázeň na světové výstavě v Paříži. Byla tak okouzlená, že odcestovala do Egypta a místokrále Izmaele požádala o svolení postavit něco takového v Trenčianských Teplicích. Izmael jí vyhověl a poslal s ní svého dvorního architekta. Pramen Sina má teplotu 39 stupňů a vyvěrá přímo do termálního bazénu, bez jakéhokoli zchlazování nebo zahřívání. Odpočinek po koupeli byl třeba a člověk usnul, zabalen do deky, prakticky okamžitě.
Ten výlet neměl chybu, pokud za chybu nepovažujete fakt, že trval jen čtyři dny! Chci zpátky! Hned!
Pokud byste z popisu nechápali proč, doporučuju kouknout i na následující film.
A protože jsem pochopila, že čtyři dny není dýlka dovolené, která by za něco stála a něco zmohla, vymýšlím mezi překládáním, kam vypadnu příště, neboť nejen pohybem a prací živ je člověk. Tak mi držte palce, ať vyberu správně...
Dokonce to v jednu chvíli vypadalo, že na Slovensko vůbec neodjedeme, ale pak jsem se zmátořila, rozhodla se, že si ty čtyři dny zaslouženého nicnedělání nenechám zkazit ani sobě, ani nepřipustím zaječí úmysly své kamarádky a vyrazily jsme. Samotná cesta na Slovensko ubíhala v pohodě a pohodlně. Kamarádka M. vyrazila z Plzně Pendolinem, já do toho samého vlaku přistoupila v Praze a až do Olomouce ubíhala cesta v klidu a pohodě. Průvodčí nijak nekomentoval můj zjevný nedostatek dokladů k doložení práva na slevu a stačilo mu, co jsem mu předložila. Kázání jsem dostala až od jeho kolegy ve vlaku z Olomouce do Púchova, který komisně pronesl: "Kolegové v Pendolinu vám to sice uznali, ale já nemusím...." Nasadila jsem ty nejvíc psí oči, jaké umím a nakonec ani tenhle průvodčí nic navíc nechtěl. Ve slovenském vlaku z Púchova do Trenčína doklady neřešil úplně nikdo a poslední část cesty už jsme jely místním autobusem.
Wellness hotel Panorama byl báječné místo k životu. Všude čisto, na pokoji župany a trepky, k dispozici volný vstup do bazénu i sauny, kuchař uměl vařit a ještě to bylo jen kousíček do centra lázní i do krásného lázeňského lesoparku.
A tak jsme čtyři dny statečně nicnedělaly. Poctivě jsme každý den navštívily hotelovou saunu, okupovaly lázeňské cukrárny i relaxační venkovní bazén Grand. Ten měl uprostřed velkou teplou vířivou vanu, kolem které fungoval chvílemi mírný protiproud, ovšem jako protiproud ho nevyužíval nikdo - zato jako kolotoč skoro všichni, bez ohledu na věk. :-). V bazénu mi taky uznali českou průkazku ZTP, ačkoli jsem ji měla s sebou jen v kopii, sami od sebe se na ni zeptali... ocenila jsem to velmi!
Dvakrát jsme si střihly i lázeň v teplé sirné vodě v historických a nádherných prostorách Hammamu, v budově, kterou dala v devatenáctém století postavit majitelka lázní Ifigenia poté, co viděla tureckou lázeň na světové výstavě v Paříži. Byla tak okouzlená, že odcestovala do Egypta a místokrále Izmaele požádala o svolení postavit něco takového v Trenčianských Teplicích. Izmael jí vyhověl a poslal s ní svého dvorního architekta. Pramen Sina má teplotu 39 stupňů a vyvěrá přímo do termálního bazénu, bez jakéhokoli zchlazování nebo zahřívání. Odpočinek po koupeli byl třeba a člověk usnul, zabalen do deky, prakticky okamžitě.
Ten výlet neměl chybu, pokud za chybu nepovažujete fakt, že trval jen čtyři dny! Chci zpátky! Hned!
Pokud byste z popisu nechápali proč, doporučuju kouknout i na následující film.
A protože jsem pochopila, že čtyři dny není dýlka dovolené, která by za něco stála a něco zmohla, vymýšlím mezi překládáním, kam vypadnu příště, neboť nejen pohybem a prací živ je člověk. Tak mi držte palce, ať vyberu správně...
Komentáře
Okomentovat