Snění, co u konce není

Už skoro dva měsíce uběhly od doby, kdy jsem se vrátila z kursu Connected Singing v Holandsku a v Dánsku a tak teď zrovna sedím nad vyúčtováním pro Nadaci Život Umělce, která můj báječný cestovatelský a hudební projekt finančně podpořila - byli první, i když ne jediní. Pomohla i Nadace Český hudební fond.  Oběma nadacím patří mé neskonalé díky, neboť fakt, že se rozhodly podpořit někoho, jako jsem já, ačkoli do kategorie "mladý perspektivní student čehokoli" už věkem dávno nespadám, svědčí o velké odvaze a možná i o smyslu pro humor. :-)  Ta pomoc, ač víceméně symbolická (obě nadace dohromady přispěly částkou 11 000 korun) pro mě byla hodně důležitá.

Když jsem celé tohle dobrodružství plánovala, jen těžko jsem si dokázala představit, jak dám celou částku za kursovné, ubytování a letenky dohromady. Když se pak na internetu objevila informace, že Nadace Život Umělce shledala můj projekt podporyhodný a rozhodla se věnovat mi 6000 korun, musela jsem to hned všem říct... byla to velká radost a vzpruha a dalo mi to naději, že to přeci jen půjde. Kdyby tyhle peníze nepřišly, asi bych to vzdala a prohlásila za nerealizovatelné. Jsem moc ráda, že se ta podpora našla, protože ten kurs byl prostě skvělý!  Ještě jednou dík! 

Vyskytli se ovšem jsem  i  tací, kteří mi ho záviděli: celé jaro jsem si cestovala... Takový život a příjmy mít, to by bylo... to by chtěli taky! 

Tak těm bych ráda řekla tohle: 

Být na tom kursu bylo báječné. Potkala jsem spoustu nových zajímavých lidí, naučila jsem se strašně moc nových věcí a bylo to prima. 

Než ale začnete znovu říkat, že se mám a že byste si takové cestování taky nechali líbit,  měli byste vědět toto: 

Podporu jsem měla jen na část nákladů. Na značnou část kursu jsem si musela sama vydělat a dny, kdy jsem byla pryč, jsem musela úplně všechny napracovat. A potom... Nebydlela jsem v žádných luxusních hotelích a kupovala jsem výhradně ty úplně nejlevnější letenky.  To znamenalo ve čtvrtek pracovat do osmi večer a druhý den  vstávat tak, abych byla v pět ráno na letišti. Cestovala jsem výhradně s příručním zavazadlem, s sebou jsem tak mívala  osmikilový batoh a ten jsem pak celý první den vždycky vláčela úplně všude, což pro mě bylo... řekněme, že dobrodružné. V dubnu jsem jela do Kodaně jen na 27 hodin - jen na kurs. V praxi to znamenalo vstát v sobotu ve čtyři ráno, odjet na letiště, odletět do Dánska a rovnou z letiště jet do školy. Druhý den kolem osmé ráno jsem znovu sbalila svých pět švestek a vracela jsem se zpátky, unavená tak, že jsem se motala - a taky jsem strašně škaredě na letišti v Kodani upadla, protože jsem přehlídla jediný schod, co tam mají. :-) 

Upřímně řečeno si nepamatuju, kdy naposled jsem předtím zažila něco tak fyzicky náročného. A hned v pondělí potom jsem šla do práce. 

Bylo to báječné. A náročnější, než jsem si myslela, že to bude. A taky.... 

Původně jsem si myslela, že celé dobrodružství kursem skončí, že zkrátka a jednoduše nabudu nějaké nové vědomosti v zahraničí, ty použiju na své žáky a tím to celé víceméně skončí.  Takhle nějak jsem si to myslela i před patnácti lety, kdy jsem se docela bez zkušeností pustila do organizace prvního Gospel Workshopu v Čechách. I tehdy jsem si myslela, že jeho uspořádání bude posledním úkolem, který v té souvislosti mám - a pak se budu moct zase v klidu vrátit k tomu, co jsem dělala předtím. Jenže to nešlo. Musela jsem pokračovat dál. A stejně jako nešlo přestat tehdy, nejde to ani teď. 

Nakoupila jsem mraky knížek, o kterých jsem do května netušila, že existují a ponořila jsem se do studia. Jde mi to pomalu, ale těší mě to a doufám, že moje nové vědomosti pomůžou nejen mně. 

A taky jsem hbitě začala tu techniku učit. Prvních zhruba třicet statečných už o Connected Singing něco tuší a chějí vědět víc.A já? Já za čtyři dny začínám kurs Continuum Movement, což je pohybová technika, kterou Connected Singing využívá. Myslela jsem si sice, že kvůli tomu odjedu do Vídně, ale tohle vypadá jako snadnější možnost.  Kurs je virtuální a vede ho paní, která tou toho o Continuu ví momentálně asi nejvíc - za svou následovnici ji určila přímo Emilie Conrad, která Continuum "objevila". Tenhle  kurs se dá taky využít, pokud bych chtěla na Continuum certifikaci - potvrzení, že techniku umím a smím ji používat s klienty. První certifikační kurs v Evropě se koná příští léto ve Švýcarsku - a já (pochopitelně) už pomalu, ale jistě spřádám plány, jak to udělat, abych tam mohla být. Peníze na to nemám, ale informaci od organizátorů, že klidně můžu přijet, tu už ano.

Myslím si totiž, že naučit se ještě víc o pohybu v souvislosti s hlasem by bylo neuvěřitelně zajímavé - nejen pro mě. Sním o tom, komu všemu bych pak uměla pomoct.  

Ten příběh o snech  prostě pořád není u konce.  A je úplně jedno, kolik mi je, kolik mám peněz a jak moc jsem nebo nejsem postižená. Snít i pracovat na sobě můžu pořád. 

Ne, nemám zdání, jak to dopadne, ani netuším, co bude dál. 

Ale zvědavá jsem.  

Strašně!