Druhá hodina Rolfterapie a jiné zážitky

Druhá hodina Rolfterapie byla pro mě hodně zvláštní a svým způsobem i hodně zajímavá a že si potřebuju zapsat dojmy, využiju k tomu blog. Než mě ale někdo z mých ctěných čtenářů začne bombardovat odkazy na studie o účinnosti, případně neúčinnosti tohoto postupu, ráda bych řekla, že Rolfing pro mě není všelék a samospasitelná terapie - to bych byla blázen. A, upřímně řečeno, ze všeho nejvíc je to sebepoznávání, jiná cesta k tělu, objevování starých strachů a památek na nejrůznější dávná setkání s řeznou zbraní (rozuměj skalpelem).

Vzhledem k tomu, že Rolfterapie má někdy pověst velmi bolestivého postupu, nezkoumám obsah jednotlivých lekcí dopředu. Rozhodla jsem se, že ať přijde, co přijde co přijde, přijmu a zkusím tozpracovat. Když se ukázalo, že tématem druhé nápravně-výchovné hodiny budou chodidla, kolena a vše, co je mezi nimi, na chvíli mě přešel humor. Moje nohy si totiž jen tak něco líbit nenechají a občas dost protestují i proti obyčejnému dotyku. O všech jizvách, které v téhle oblasti po všech svých střetech se skalpelem ani nemluvím. Jsou neviditelné a přece o nich vím. Občas bolí, občas si, když se jich dotknu, vybavím dobu, kdy na jejich místě ještě byla neporušená kůže - je v tom zvláštní smutek a možná tak trochu schované přání, abych zrovna tyhle jedinečné zkušenosti udělat nikdy nemusela, ale minulost se dá změnit jen těžko.

Když má drahá terapeutka na chodidla poprvé sáhla, vykřikla nahlas: "Alenko! Co jste si to tady pro mě připravila?" Bylo tedy jasné, že nesnadná zkušenost to bude tedy pro obě. Paní R. nejprve ze všeho  zpracovala moje chodidla. A ano, už vím, že učebnice anatomie jsou reálné. Cítila jsem snad každý ten proužek fascie a před očima jsem měla nikoli hvězdičky, ale obrázky z různých chytrých knížek, které jsem studovala před svým báječným pěveckým kursem.  Bolelo to, ale zároveň to bylo zvláštně fascinující a tak mi celá ta procedura přišla spíš zajímavá než protivná.  Potom má terapeutka postoupila z chodidel mírně nahoru a zpracovávala především svaly bérce a taky se pokoušela umístit moje koleno tam, kde má být. To byl velmi legrační zážitek, jelikož to postavení je pro mě tak nezvykle příjemné, že jsem, když se jí to konečně na chvilku povedlo, žádala, aby si nějak zařídila volno,  jelikož bych naléhavě potřebovala, aby tohle se mnou udělala každé ráno.

Začala pomaličku uvolňovat i vnitřní úpony čtyřhlavého stehenního svalu na koleno, ačkoli to, jak říkala, do druhé hodiny terapie ještě nepatří. Zvláštní bylo, že vzápětí jsem dokázala lépe vnímat pohyb špičky a taky rozsah tohoto pohybu byl větší. Zajímavý postřeh, který mi myslím, může s ledasčím pomoct.  V další části hodiny se paní R. vrhla na můj krk  a  stejně jako každá hodina, i tahle končila částí, kdy jsem seděla na takové nízké dřevěné stoličce a má terapeutka mi uvolňovla záda. Když jsem se na konci téhle seance postavila, měla jsem pocit, jako kdybych měla nohy z měkké gumy nebo nějakého podobného materiálu a když jsem ušla pár kroků, višmla jsem si, že ta chůze zní jinak. Zamyslela jsem se nad tím, co se vlastně stalo a všimla jsem si, že se sama od sebe odrážím od špičky, což je jinak pro mě úkol téměř nadlidský, vyžadující extrémní soustředění... a byla v tom taková zvláštní euforie.  Jsem vážně zvědavá, co se bude dít dál. Příští hodina je totiž poslední, která se věnuje povrchovým strukturám - od té čtvrté půjdeme do hloubky a já, ač netuším, co mě čeká a asi bych se měla aspoň trochu bát,  jsem čím dál tím zvědavější.  Na třetí hodinu si ovšem musím ještě deset dní počkat.

V mezičase se pokusím v lázních na Slovensku vzpamatovat z příkoří, které mi způsobil jistý zloděj na Černém Mostě, když mě připravil o peněženku se všemi doklady, všemi platebními kartami, permanentkou do bazénu a dvěma tisíci korun. Kdybyste ji někdo někde našel, vraťte mi, prosím, aspoň tu permanentku a průkazku ZTP. Permanentka je papírová a asi nahradit nepůjde a průkazku  ZTP  mi pracovnice Úřadu práce odmítly vystavit náhradní s tím, že zrovna nemají úřední hodiny.  Já se ovšem  na Úřad práce, kde nikdo nijak zvlášť nepracuje, dostanu až po desátém červenci. Teprve pak tu legitimaci začnou znovu vyrábět, jelikož o duplikát musí člověk vždy žádat osobně - ani nemůžu nikomu dát plnou moc, aby to nahlásil a ta lhůta se rozběhla...  Děkuju - a mizím opakovat slovenštinu - na Slovensko se těším a vy se těšte se mnou - nepochybuju o tom, že to bude moc prima, a že se znám, jsem si jistá, že to bude i hodně veselé.  Tak krásný začátek léta!


PS: koho z mého líčení zaujal Rolfing, může si poslechnout docela pěknou přednášku tady - česky.