Poprvé v Plzni

Tak jo. Na organizaci prvního gospelového workshopu v Čechách jsem zůstala víceméně sama. A kromě toho, že jsem byla docela sama, jsem taky byla úplně bez zkušeností a taky bez peněz. Byla to úplně absurdní situace.



V té době také v České republice povědomí o tom, co to gospel je, prakticky neexistovalo a víkendové hudební workshopy tohoto typu tu nikdo nepořádal. Kudy jsem chodila, tudy jsem vysvětlovala a přesvědčovala, že takový workshop bude moc prima, že se stihneme všechny písničky určitě naučit, že se není čeho bát a tak vůbec.
Založila jsem účet v bance s minimálním možným zůstatkem tisíc korun a usoudila, že aby lidi vůbec na workshop s neznámým dirigentem z podivné malé země jménem Dánsko přišli, musí být akce  extrémně levná.  Jak přesně jsem došla k částce 170 korun za osobu, to už si nepamatuju.
Workshop jsem se ale absolutně neodvažovala dělat v Praze. Měla jsem pocit, že nějaké menší město bude lepší kvůli propagaci a volba padla na Plzeň.  Místní metodistické farnosti se uvolily workshop podpořit zapůjčením prostor na zkoušení a koncert zadarmo a pár tisíc taky přispěla nadace Český hudební fond.

Dala jsem několik inzerátů do různých křesťanských časopisů, protože jsem měla pocit, že věřící lidi by asi gospel mohl zajímat a čekala jsem na přihlášky. Z nějakého důvodu, kterému dnes už nerozumím, jsem zvýhodnila platbu složenkou - byl to počin vskutku pozoruhodný a ocenila ho hlavně naše pošťačka, která  mi chuděra nosila všechny ty stosedmdesátikoruny. První Gospel Workshop v Čechách velmi přispěl k její kondici, jelikož u nás byla během dvou měsíců asi tak čtyřicetkrát.

Hans Christian přijel sám autem.  Na letenku jsme totiž neměli. Nebylo mu vůbec dobře, trápila ho nějaká viróza a celý den před workshopem prospal. Vybrané peníze stačily jen na náklady na benzín  a jeden nocleh v penzionu v Plasské ulici v Praze. Byl to ten nejobyčejnější pokoj, jaký jste si uměli představit, ale na nabrání energie evidentně stačil. O den později přicestoval ještě jeho kamarád Rune, jelikož Hans Christian se právem obával, že gospelové sólo v Čechách ještě nikdy nikdo nezpíval a nechtěl tím zatěžovat nikoho z místních.

Byl první jarní den.   Čtvrtek 21. března.   Odjeli jsme s Hansem Christianem do Plzně a tam ten večer začal příběh gospelu v Čechách. V metodistickém kostele na Bolevecké návsi sedělo 63 zpěváků z různých koutů republiky, kteří absolutně netušili, co je čeká. Ten večer se ještě nedělo nic zvláštního, začínali jsme koncertem křesťanské kapely, se kterou jsem tehdy zpívala Všichni sboristi  se sháněli po notách a všichni se tvářili  vyděšeně, když jsem oznámila, že noty rozhodně nedostanou, protože by pak nedávali pozor na dirigenta a to by byla škoda.

A tohle byla jedna z prvních písniček, kterou jsme se učili - dodnes ji mají na repertoáru prakticky všechny české gospelové sbory.


Pamatuju se, jak zvláštní pocit to byl se na ty zpívající  lidi dívat. Jsou tu kvůli tomu, co jsem já prožila, říkala jsem si a měla jsem z toho husí kůži.

Zbytek dění  vstoupil do historie. Hans Christian měl přímo na workshopu narozeniny a dostal od nás dort, stylově i s dánskými vlaječkami. Naučili jsme se (navzory všem pochybovačům a pochybnostem tolik písniček, že to stačilo na celý koncert. Mezi účastníky se také našli dva lidé, ze kterých jsou dnes už velmi zkušení gospeloví dirigenti.

tlumočení na koncertech se stalo mou oblíbenou disciplínou :-)
Prakticky okamžitě po akci se někdo začal shánět po přihlášce na příští ročník. Copak jsem ty lidi mohla zklamat? Kariéra ve vědě byla definitivně zapomenuta. Promoční oznámení jsem tiskla společně s plakáty, které zvaly lidi na závěrečný koncert workshopu o rok později. Dnes, po všech těch letech, mám zkušeností s organizací koncertů tolik, že bych to nohla vyučovat, se těmhle vousatým vzpomínkám se jen usmívám. Kdyby mi tehdy na samém začátku někdo řekl, jak to celé dopadne,asi bych si poklepala na čelo a pomyslela si něco o tom, že se zbláznil.

Ale víte co? Jsem moc ráda, že jsem u toho všeho mohla být.
Bylo báječné si ten příběh prožít úplně od začátku.
Děkuju.




Komentáře

  1. super článek, díky za Gospel!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Potěšení je na mé straně! Gospel je radost a mě těší, že jsem se s touhle muzikou mohla potkat a můžu ji i dělat a taky se o ni dělit.... Tak hezký den!

      Vymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky