A zase ten gospel... (až) na dřeň

Minulý týden jsem strávila především prací. Navalilo se mi nečekaně velké množství věcí k překladu a tak jsem místo péče o sebe pečovala o anglické a české vyjádření tolika věcí, že se mi to začínalo všechno plést dohromady. Včera  jsem už počítač nemoha ani vidět, jelikož se zánětem spojivek a slzícíma očima nejen, že nemůžete vidět počítač - nevidíte ani nic jiného. Na mém pracovním stole, když jsem ho naposledy zahlédla,  se  nácházelo krásné zátiší: několik fyzioskript coby příprava na jakési tlumočení,   učebnice dánštiny pro začátečníky, kterou používám při výuce přes Skype,  miska s karamelkami, veliká krabice papírových kapesníků  (ačkoli ten mentol těm slzícím očím úplně nepřidává, musím říct), velký anglicko-český lékařský slovník, učebnice angličtiny pro mírně pokročilé, učebnice angličtiny pro  pokoročilé, velikánská  obrázková knížka v dánštině o kocourovi v botách a od začátku února vyplněné, leč stále nepodané nepodané daňové přiznání. :-)

A když jsem se před chvílí konečně zastavila, uvědomila jsem si, že přesně před patnácti lety jsme Hansovi Christianovi předávali na workshopu dort k narozeninám (vyprávěla jsem vám o tom posledně, pamatujete? Přepadla mě úplná nostalgie, vzpomínala jsem znovu na to všechno a říkala jsem si, že bylo vážně báječné to tehdy prožívat.

A víte co? Pachatelka se vrací na místo činu. Přesně za týden, v neděli 2. dubna, bude od šesti hodin na úplně stejném místě jako tenkrát gospelový koncert, kterým zakončíme workshop, co bude v Plzni příští víkend.

Koncert je benefiční - to znamená, že na náklady s ním spojené se složí zpěváci ve sboru a všechno vstupné z koncertu dostane Nadace pro transplantace kostní dřeně.  Dirigenty budeme mít dva: Davida Daniela, což je černošský pastor z Londýna, a Gabi Gąsior. báječnou zpěvačku z Polska, která ze sboru vždycky dostane i to, co jsme nikdo neutšili, že vůbec umíme zazpívat.






Moc se na ten koncert těším. Mívá neuvěřitelnou energii, která člověku vydrží na dlouhou dobu. A vy, pokud nevíte, co s nedělním večerem příští týden, tak vy se určitě stavte a vemte s sebou co nejvíc kamarádů, maminku, tatínka, všechny tetičky i všechny sestřenice.  Ve sboru nás bude skoro osmdesát, tak abychom nehráli přesilovku... :-) Prostě a jednoduše řečeno: potřebujeme publikum. Prosím, nenechávejte nás tam samotné! Děkujeme.




Komentáře

Oblíbené příspěvky