Proč se učím dánsky?

Facebook mi připomněl, že už jsem dlouho nic nenapsala na blog. A má pravdu. Tohle úterý jsem byla na kontrole na neurologii, kde co tři měsíce pečlivě zaznamenávají moje pokroky. Zážitek to byl tradičně zábavný a inspirující k přemýšlení a rozhodně se k němu vrátím, i proto, že sem docela dost lidí chodí číst postřehy z terapie.  Momentálně ovšem potřebuju trochu čas na přemýšlení, aby to, co napíšu, mělo hlavu a patu.  A zatímco budu přemýšlet, vy si můžete přečíst příběh o tom, proč jsem se začala učit dánsky, což se mě i několik z vás ptalo. Text jsem napsala zhruba před deseti lety a musím říct, že je vážně zvláštní tuhle vzpomínku číst v době, kdy už dávno stojím na druhé straně katedry.  Ale představte si, ta učebnice, ta se používá pořád stejná, ačkoli se v ní před několika lety objevily místo obyčejných telefonů mobily a jazzgymnastiku nahradil aerobic.  Takže:  je čas na další z dánských vyprávěnek. 

 Jedné své dánské kamarádce jsem kdysi na otázku, jak se mi líbila oslava narozenin, odpověděla následovně: Bylo to skvělé, báječně jsem si zaškytala. Dánský výraz pro „škytat“ je totiž neúnosně podobný slovu, které znamená „něco si moc užít“. Jindy jsem na návštěvě v kostele omylem pronesla, že když zpívat Bohu, tak jedině jako opilec. Myslela jsem NAPLNO, samozřejmě. V takových okamžicích pak přemýšlím nad tím, co mě to vedlo ke studiu tak šíleného, pardon, tak báječného jazyka jako je dánština.

Jak se stane, že se začnete učit dánsky? To jednoho dne usoudíte, že byste se rádi naučili nějaký exotický jazyk. Ale ne moc exotický. Musí to aspoň vypadat, že vám k něčemu bude. O Dánsku víte, že je na severu a máte rádi Hanse Christiana Andersena. Učit se dánsky bude jistě romantické. A tak jdete a zaplatíte si kurs v jazykové škole.

Na první hodině se seznamujete se spolužáky. „Proč dánština?“ ptáte se jeden druhého. Nikdo z vás zatím neví, že tahle otázka vás už bude pronásledovat do konce života. Odpověď na ni časem vytisknete a budete rozdávat spolu s vizitkami. Dnes je to ale poprvé, a tak vám to nikomu nevadí, naopak. Dozvíte se, že vaše sousedka studuje dánštinu, protože už umí latinsky, řecky, německy, francouzsky, anglicky a hebrejsky, a že se tentokrát rozhodovala mezi koptštinou a dánštinou. A dánština u ní tentokrát vyhrála, přestože normálně prý dává přednost studiu jazyků mrtvých. Její přítel studuje teologii a rád by četl v originále Sørena Kierkegaarda. Naproti vám sedí pán, který se živí překlady technické dokumentace k plynovým kotlům a zdálo se mu, že by se mu dánština mohla hodit. Pak tu je slečna, která má v Dánsku milého a ráda by si s ním povídala jeho mateřštinou. Vy sami jste tu proto, že máte rádi pohádku o princezně na hrášku a taky si rádi hrajete s Legem.

Hodina začíná. A vám dochází, že tohle nebude jen tak. Nerozumíte totiž ani slovo. Příliš vás neuklidní ani lektorka, která bezelstně přizná, že si musí na dánštinu vždycky znovu zvyknout, i když ji vystudovala. Zatímco z první hodiny normálního jazyka odcházíte s tím, že umíte aspoň pozdravit, po první hodině dánštiny máte pocit, že jste se na hodině octli omylem a že se právě provalilo, že vám jazyky vůbec nejdou,  a že tohle se nejspíš nenaučíte nikdy. O týden později se tenhle pocit změní v jistotu. Ale nevzdáváte se. Ve druhé lekci učebnice „Aktivní dánština“ narazíte na následující dialog:

Lise: Ahoj Pere, jak se máš?

Per: Za moc to nestojí. Hrozně mě bolí hlava.

Lise: A co se Ti přihodilo?

Per: Ále, mám kocovinu.

Lise (soucitně) To je mi líto. Tak ať je ti brzy dobře.

Z druhé hodiny tedy odcházíte s důležitou frází: „Mám kocovinu.“ a protože si přesně tak připadáte, dokážete větu pronést opravdu procítěně a se správným přízvukem. Potom zjistíte, že pokud něco nemůžete vyslovit, pomůže vám, když příslušné slovo vyslovíte dvakrát rychleji než obvykle a druhou slabiku spolknete. Od té chvíle se vám dánština začíná dařit. Občas odpovídáte na otázky pedagoga jen odposlouchanými zvuky a uvádíte ho tím v nadšení. Vaše výslovnost je dokonalá. Běda však, když se učitel se zeptá na význam. To na něj upřete omluvný pohled a pronesete: „Nevím.“

Důležitou frází, na kterou dojde na hodině třetí a kterou je rozhodně třeba zvládnout,¨je „Mohl byste, prosím, mluvit trochu pomaleji a zřetelněji?“ Tuto větu se naučte opravdu poctivě – bude se hodit. Taky si nacvičte jediný dánský jazykolam, který zní „rød grød med fløde“ a znamená "jahodové želé se šlehačkou." Jak to zní, se můžete podívat tady. 

Vaši výslovnost na tomto jazykolamu budou testovat dříve nebo později všichni Dánové, se kterými se kdy potkáte. A už se můžete vydat do Dánska. Připravte se na to, že stejně ničemu rozumět nebudete. Budete se vztekat kvůli počtu dánských samohlásek, počtu dánských nářečí a plakat nad svou vlastní nešikovností. Budete za klauna na všech večírcích. Budete proklínat den, kdy vás napadlo učit se tenhle ŠÍLENÝ jazyk. A až se vzpamatujete, zjistíte, že jste se zamilovali. Že dánština je KRÁSNÁ a dala vám spoustu báječných přátel, kteří vědí, že je máte opravdu rádi a myslíte to s nimi vážně. Protože jinak byste se ten jejich ŠÍLENĚ KRÁSNÝ jazyk tak dlouho učit nevydrželi.