Dánské autobusy a ještě mnohem víc

.... aneb pokračuju ve vzpomínání na dobu, kdy jsem půl roku bydlela v Dánsku. Přepadla mě z toho úplná nostalgie - byla to ta nejhezčí doba, jakou jsem kdy prožila. Kéž na vás ta pohoda dýchne stejně, jako jsem ji prožívala v té báječné zemi já...

To první, s čím se v Dánsku po svém příjezdu setkáte, pokud tu hodláte nějakou dobu zůstat, je cizinecká policie, nebo spíš Registr občanů. Sem se musíte do pěti dnů od příjezdu dostavit, udat svou adresu, vybrat si lékaře a vyzvednout si své osobní číslo. A od té chvíle s Vámi všichni zacházejí jako s Dánem nebo Dánkou. První dny novopečeného Dána nebo Dánky jsou plné překvapení. Zjišťujete, jak se kam dostanete. A když se ještě svým příjezdem trefíte do nejpříšernější sněhové bouře roku, která trvá právě pět dní, máte o zážitek postaráno. Vzhledem k tomu, že všichni jezdí na kole i v zimě, ačkoli hustě chumelí, je městská hromadná doprava drahá a všichni se diví, že tak mladý člověk jako vy jezdí autobusem. Vaše vysvětlení, že je to proto, že na kole jezdit neumíte, všechny upřímně vyděsí. Dívají se na vás nechápavě a na otázky, kde že se koupí měsíční jízdenka na autobus, nedokážou odpovědět. Dozvíte se to na několikátý pokus od řidiče autobusu.

Tím však trable s dopravou nekončí. Dánové jsou tak zvyklí na kolo, že neuznávají nejen autobusy, ale ani obyčejnou chůzi. V praxi to znamená, že stezky pro cyklisty jsou upravenější než chodníky. Cyklisté se diví, proč jim jdete po stezce a vy vysvětlujete, že přece nepůjdete tou závějí vedle. "To je ale chodník,"  poučí vás laskavě. Nebojte se, časem si zvyknete, i když první dny intenzivně uvažujete o koupi sněžnic.

Dánské autobusy jsou žluté a jezdí poměrně spolehlivě (ačkoli v době, kdy jsem v Århusu studovala, se rozhodně nedalo říct, že by jezdily nějak zvlášť často - pozn. autorky původního textu po mnoha letech.. :-) . Bez jízdního řádu se neobejdete.  Opisovala jsem ho na zastávkách, které se ovšem vyznačují tím, že jen zřídka mají někde jasně napsané, co jsou zač a je dost složité určit, kam  právě přijíždějící abutobus jede. To je zdrojem mnoha dalších dobrodružství. Řidiči autobusu by sice měli hlásit jména stanic, ale obvykle tak činili pouze v centru města -  kvůli turistům. Pro úplnost dodejme kvůli DÁNSKÝM turistům, jelikož cizinec z  hlášení stejně nic nepochopí, i když dánsky slušně umí.

Pokud je tedy vaše kolej nově postavená na okraji města, zapomeňte na to, že se vám povede vystoupit na správné stanici. V době, kdy se vracíte ze školy a z nákupu, je totiž už tma, takže nic nevidíte. Často se vám tak stane, že místo na koleji skončíte v nemocnici (ne, nebojte se, není to proto, že by vás místní autobus přivedl do blázince, jen zapomenete včas vystoupit). Obyčejné putování ze školy, do školy a na nákup je tak pokaždé trochu jiné a pokaždé dobrodružné. Uvědomujete si velice intenzivně, jak důležité je, abyste vždycky věděli, proč a kam jdete. Základní lidské filozofické otázky nabývají velmi praktických rozměrů, stejně jako modlitby typu „Bože, veď mě a doveď mě až domů, protože já nevím, kudy mám jít.“ A víte, jakou pak má člověk radost, když opravdu dojde domů?

Doma odložíte batoh s knihami i nákupem. Obojí se při dobrodružné cestě poněkud proneslo. Převlečete se do pohodlného oblečení, a protože ještě nedovezli židle ani lampy, bývá tímto oblečením zpravidla pyžamo. V životě jste toho tolik nenaspali, jako teď, kdy je tma od čtyř hodin odpoledne do půl deváté ráno a vy nemáte v pokoji lampu. V kuchyni se sice svítit dá, ale není tam na čem sedět.

Ležíte si v posteli, užíváte si to, že jste dneska našli cestu domů, že se vám to povedlo rychleji než včera a ještě rychleji než předevčírem. Taky si uvědomujete, že pokud byste vystoupili na správné zastávce, asi byste to zvládli ještě rychleji než svůj dosavadní rekord. Ale to není všechno. Po chvíli vás totiž napadá, že byste sice byli rychle v teple, ale zase byste neviděli ten krásný kostel, kde nebyli žádní turisté. Zato jste tam potkali paní, která maluje krásné obrazy, báječně jste si popovídali a nakonec vám jeden obraz věnovala. Nemusíte tedy přemýšlet o kvalitě svého orientačního nesmyslu. Místo toho se radujete z dárku. Co vás asi čeká zítra? Jistě zase nějaké báječné dobrodružství. Těšte se. Přeju dobrou noc.