Sen o zpívání s tulipány

Posledních pár dnů mě zmáhá únava. Pracuju a spím nekonečné množství hodin a mám pocit, že potřebuju naléhavě změnu. A ta je na spadnutí. Vypadá to,  že v lednu budu mít období, kdy budu zase hodně učit dánštinu, na což se děsně těším. Jednu žačku budu mít, (Skype budiž pochválen), dokonce až v Grónsku! Tam bych se jednou moc ráda podívala osobně, ale bojím se, že takový výlet je z kategorie tajných snů, které se nikdy nenaplní. Splnit by se mohl v případě,  že bych  vyhrála v nějaké pořádné loterii, protože tolik peněz ze svého obyčejného příjmu určitě nenašetřím. Asi se budu muset spokojit s četbou románů, které se v Grónsku odehrávají a se sháněním učebnice grónštiny za rozumnou cenu.  Třeba jednou... Mimochodem, věděli jste, že kromě toho, že tu údajně bydlí Santa Claus, se taky v Grónsku slaví dvakrát Nový rok? Jednou v okamžiku, kdy je půlnoc v Dánsku a podruhé o čtyři hodiny později. A o Štědrém večeru se muži starají ženám o jídlo, servírují ho a míchají jim kávu.... Grónsko je prostě báječně vánoční země, co říkáte, dámy?

Do Grónska ale, jak jsem byla psala, letos určitě nepojedu. Chystám ale jinačí výlet. Ráda bych se vydala na čtyřdenní pěvecký kurs do Holandska (první část) a do Dánska (část druhá a třetí). Techniku Connected Singing vytvořila dánská učitelka zpěvu Sanne Graulund, která není jen zpěvačka, ale také absolventka kursů Continuum Movement. O Continuu jsem tu už psala, vzpomínáte? Sanne je kromě toho i kvalifikovanou rolferkou.  Rolfing je technika manuální terapie, která pracuje především s fasciemi, u nás zatím nepříliš rozšířená. Přesto už nějaké informace v češtině k nalezení jsou, například tady: Spojení zpěvu, Continua a manuální terapie mě pochopitelně extrémně zajímá a tak vymýšlím, kdo by mohl moji účast na kursu finančně podpořit, protože kurs a náklady na víkend v Amsterdamu a dva další v Kodani nebudou malé. Musím to nějak vymyslet, ale šance, že někoho přesvědčím, považuju za celkem malé. Schopnost vyžebrat od někoho peníze sama pro sebe mi nebyla dána a ty instituce, kde o peníze žádám, to nějakým způsobem vytuší.

Odjakživa.

Když jsem se pokusila oslovit s žádostí o podporu dalšího vzdělávání Úřad práce s tím, že jsem handicapovaná a podpora by mě v tomto případě opravdu podpořila, odpověděli mi suše, že mnou požadovaný kurs zkrátka a jednoduše financovat nebudou.

Nadace Český hudební fond mi odepsala, že žádost můžu zkusit podat, ale že je to projekt tak neobvyklý, že spíš nemám šanci.  A z další nadace neodpověděli vůbec. Ale nevzdávám to. Věřím, že pokud na kursu být mám,  ty peníze navíc se někde vyloupnou. Mám plán, o kterém momentálně hodně přemýšlím a až bude čas, odtajním ho.  Sním o víkendu mezi tulipány, kde budu zpívat a o dalších dvou v Kodani, kde půjdu po letech navštívit Malou mořskou vílu a svezu se na nějakém divokém kolotoči v Tivoli a zároveň se naučím něco docela nového, co budu moct učit dál. Sny se totiž mají plnit. A tak zkoumám mapu Amsterdamu, rozněžňuju se nad obrázky spousty tulipánů, sleduju ceny letenek, přemýšlím, kombinuju a doufám, že tenhle sen vyjde a já budu první česká absolventka kursu.  A uvidím tulipány.

Spoustu tulipánů.

A taky se pojedu podívat někam, kde bude alespoň jeden větrný mlýn. Protože co by to jinak bylo za výlet do Holandska. 

A napíšu o tom všem krásný příběh na blog. Vlastně několik příběhů.  Úplně to všechno vidím.  Bude to veselé, protože na mě se srandovní historky lepí, neodolatelně je přitahuju,  mám orientační nesmysl a v Amsterdamu jsem nikdy nebyla.

Na práci na splnění snu mám zhruba čtyři měsíce.

Bude to další velké dobrodružství a sem to píšu proto, abych na splnění toho snu začala reálně pracovat. Teď, když to víte a není tajný, nebude tak snadné se toho snu vzdát.

To potřebuju.

Někdy se snů vzdáme jen proto, že nám chybí odvaha se do jejich plnění pustit. S tím já v tomhle případě končím.
A víte co? Splňte si taky nějaký. Ať v tom nejsem sama.

Co vy na to?