Voňavé poklady

Právě takovouhle krabici jsem si na své
poklady koupila na Fleru. Fotka je odtamtud,
krabice je moje a krásně voní bukovým
dřevem, ze kterého je vyrobená.

K vůním jsem měla blízko vždycky - před lety jsem je dokonce začala sbírat - navzdory mamince,  která za krásnou vůni označuje výhradně takovou vůni, jež je a) citronová nebo b) fialková a na milost vezme ještě vůně čajové.  Cokoli jiného je prostě "moc sladké",  i kdyby ve vůni vůbec žádný cukr nebyl. Já mám ráda vůně všeho možného a na sobě naopak ocením především ty sladší... jeden z mých nejmilejších parfémů je Guerlain L'Instant Magic, který bohužel před nějakou dobou přestali vyrábět, tak jedu jeho kombinaci mandliček a čokolády už jen ze zásob a doufán, že se časem třeba zase někde objeví.  Ale o parfémech snad někdy jindy. Dnes vám budu vypravovat příběh o svých začátcích s aromaterapií.

To bylo tak. Před několika lety jsem měla kamaráda, který v té době studoval medicínu. Neměl to vůbec jednoduché. Pořád seděl nad knížkami a učil se a skoro pořád ho z toho bolela hlava, záda, ramena, břicho a další části těla - které to byly, to záviselo na výšce stolu, tloušťce skript,  na tom, zda si stihnul ten den dojít nakoupit a taky právě studovaném oboru. :-) Chodila jsem ho navštěvovat, občas jsem mu koupila něco k jídlu, aby k tomu všemu ještě nezhynul hlady,  občas jsem poskytla i jemnou, leč zcela laickou masáž zad či krku a taky jsem vždycky, bez výjimky, vyjádřila soucit nad množstvím stran, které se musí přečíst do zítřejšího rána... to na pozvednutí nálady fungovalo přímo zázračně.   Jednoho dne projevil přání, zda by masáž nemohla být nějak voňavá a já jsem začala zjišťovat, jak to nejlíp udělat, spojit příjemné s užitečným a pomoct mu nejen od zatuhlého krku, ale i od bacilů, které se na něj nejradši vrhaly těsně před zkouškami.  Objevila jsem aromaterapii.


Ty malé lahvičky jsem neviděla poprvé, ale měla jsem pocit, že jde o něco esoterického a tudíž zcela nezajímavého. Fakt, že někdo využívá vůni k léčení, mi ale coby milovnici vůní byl hodně blízký. A protože málokdy dělám něco polovičatě, nezačala jsem tak, že bych si pořídila dva olejíčky a aromalampičku, což by asi udělal normální člověk. Já měla docela jiný úkol. Prospět těžce studujícímu medikovi, který je geniální a jednou jistě přijde na něco úžasného, ale teď to má v životě strašně těžké. A tak jsem se jednoho dne ocitla  rovnou na kursu aromaterapeutické masáže. A abych byla za exota naprostého, cestou na kurs mi upadly peníze, čerstvě vybrané z bankomatu na úhradu kursovného, rovnou do kanálu, pročež jsem se k tomu bankomatu musela vrátit a přišla jsem díky tomu pozdě a celá rozrušená, protože něco takového je vážně velikánská smůla.... Ano, byla jsem tak rozrušená, že jsem se o tu historku s lektorkou i účastnicemi kursu hezky začerstva podělila, což asi nebyl ten nejchytřejší nápad na světě. :-)

Někoho jako já v té škole ještě určitě neměli. Manuálně nezručnou milovnici klasických  parfémů, která uklízí peníze do peněženky nad kanálem... Raději to nekomentovat.  Na masérském kursu, kde si masážní přípravek nenalijete prostě z lahvičky, ale kde ho vytváříte sami.  Do základního nosného oleje kápnete tu kapku růžového dřeva, tu esenciální olej z borovice a to celé  doladíte třeba citronem tak, aby vám z toho vyšla ta pravá, jemná a správně zředěná vonná kompozice. Ehm.... ze začátku se zdálo, že budu odsouzena k užívání výhradně oleje z tea tree a levandule, neboť ty se ničím ředit nemusejí a tak je fuk, když vám ujede ruka.

Také jsem nepočítala s tím, že když se v rodině rozkřikne, že něco takového umím, budu nucena tuto dovednost také využívat. Rozhodně to neznamená, že tím olejem někdo bude potírat mě. To mi nedošlo!  A tak jsem po kursu míchala olejíčky prakticky denně - tu na bolavá záda, jindy na strašlivou bouli a ještě jindy na kašel nebo rýmičku a malinko jsem sice svým "klientům", kamarádům a rodině, záviděla, ale ne moc.  Ruka mi ujíždět přestala -  dělala jsem to vážně často a bavilo mě to, takže tato rehabilitace odpovídala moderním přístupům, které tvrdí, že k úspěchu je třeba časté opakování a motivace - a to dávno předtím, než se tyhle přístupy vůbec objevily... Překvapilo mě, jak moc aromaterapie funguje. Mám oblíbené olejíčky pro chvíle, kdy jsem hodně unavená a ztuhlá, jiné pro okamžiky, kdy potřebuju dodat energii a ještě jiné třeba proti kašli nebo abych přežila nápor bacilů svých žáků. Je to příjemný způsob, jak  se sebou člověk může pracovat - a pak, ta vůně!

Mně tu zrovna teď voní směs mandarinky, růžového dřeva a máty kadeřavé, kterou jsem namíchala pro radost a odpočinek a taky proti bacilům. Je to moc prima kombinace a i kdyby nedělala nic jiného, než že mi v tomhle deštivém počasí zvedá náladu, tak to stojí za to. Ne?


A co vy? Znáte aromaterapii? Zkoušeli jste ji k něčemu využít? Máte nějaké oblíbené kombinace? A zajímaly by vás ty moje?