Změny, které nejsou vidět


Ano. Vím, že čekáte na další blogový příspěvek. A já zas čekám na to, až mi nejrůznější doručovací služby dodají podklady pro jeho tvorbu. Film Enter The Faun, o kterém jsem slíbila psát, se momentálně nachází na překladišti firmy DPD v Říčanech a knížka paní doktorky Pape na celní poště v Praze - Košířích. Obchod Amazon totiž,  z nějakého mně neznámého důvodu poslal knížky přes Čínu, ačkoli je paní doktorka z Kanady. To vzbudilo u českých celníků podezření a já byla vyzvána k podání vysvětlení, jaké že knížky to dovážím z Čínské lidové republiky. Velmi doufám, že součástí  podání vysvětlení nebude test z čínštiny, jelikož čínsky neumím ani slovo a tak nějak pořád doufám, že i ty knížky budou anglicky.


Čeští celníci si ale se mnou a s balíčky, které obsahují nejrůznější potřebnosti na rehabilitaci, vůbec užívají spoustu legrace. Posuďte sami. Když jsem před rokem usoudila, že běh ve Wet Vest už zvládám docela slušně a začíná to být lehké, domluvili jsme se s fyzioterapeutem, že aktivitu ztížíme. I objednala jsem z Ameriky zcela zásadní součásti terapeutického vybavení: rukavice do vody (zvané anglicky wave mitts pro), nadlehčovací "rukávky", které si člověk může dát buď na paže nebo na kotníky, čímž se zvýší odpor vody a ztíží  pohyb (anglicky na faktuře stálo cuffs with easy closure)  a dále tašku na tyto propriety z umělohmotné síťoviny (wet sack). Z Oregonu do Čech trvala doprava těch věcí necelý týden. Potom ovšem dorazily na celní poštu.

Dostala jsem e-mail, ve kterém mě celníci vyzývali, abych jim sdělila, co přesně že to balíček obsahuje. ačkoli byl popis zboží na zvenčí umístěné faktuře, tudíž mi nebylo tak docela jasné, proč se takhle ptají. Jejich zájem jsem pochopila ve chvíli, kdy jsem anglické názvy zkusmo zadala do google překladače. Ten totiž prohlašoval, že v balíku, o kterém já tvrdím, že obsahuje pomůcky k fyzioterapii, je ve skutečnosti "vlna - rukavice - pro", "pouta se snadné zavírání" a, světe, div se, "mokrý pytel". Ehm...  Dodala jsem tedy slečně z celnice obrázky z webu, které zpodobňovaly obsah toho nešťastného balíčku a ten byl posléze propuštěn do volného oběhu, dokonce bez DPH, neboť má báječná fyzioterapeutka K. mi  pro celnici napsala prohlášení na hlavičkovém papíře, že výše jmenované pomůcky mi slouží k rehabilitaci a potřebuji je nutně ke svému osobnímu rozvoji....


O několik dní později byly pomůcky otestovány v ostrém provozu. První pokus byl vskutku roztomilý zážitek.  Teorie praví, že porušený mozek potřebuje stále nové podněty a výzvy, aby se učil nové věci snadněji. Můj mozek před vstupem do bazénu (nevím proč) usoudil, že na kotníky přidělané nadnášecí pomůcky začnou fungovat až ve chvíli,kdy na to bude tělo a majitelka morálně připravené. Nesmírně ho překvapilo, že takhle to tedy rozhodně není! :-D
S výzvou se vyrovnal po svém. Nejprve se snažil přimět majitelku k tomu, aby bazén okamžitě opustila, kterážto strategie se ukázala jako zcela neefektivní.  Druhý pokus spočíval ve snaze dělat naprosté minimum, aby se nepředřel, což znamenalo zábavu pro všechny přítomné, jelikož milé odlehčené končetiny okamžitě vypavaly na hladinu a dostat je zpátky pod vodu, to byl, moji milí čtenáři, neobyčejně zajímavý a téměř nesplnitelný úkol. Na třetí pokus vygeneroval pohyb, který se dlouho složitě učím a u kterého milý mozek doposud úspěšně předstíral, že vůbec, ale vůbec netuší, co od něj chci.
Ale aby neřek', že jsem zlá majitelka, tak když se cestou z bazénu dožadoval nanuka, koupila jsem mu ho. :-)




Tolik deníkové vzpomínky na loňské léto. Dnes už mi nečiní problémy ani vodní běh s pomůckami, vydržím i půl hodiny v kuse a připadá mi to sice pořád náročné, ale ne na soustředění, spíš na celkovou kondici. Je to zvláštní.  Pracuju na sobě celkem tvrdě. Někdy mám ale pocit, že se posouvám tempem, které je přímo šnečí. Jindy změnu nevidím vůbec. Někdy zápasím s únavou. Je těžké vidět ty změny pomalé tak, že si jich nedokážete v tom procesu neustálé aktivity všimnout. Jsou chvíle, kdy  jsem vážně utahaná a nechce se mi dělat pokud možno nic. A někdy je nicnedělání dokonce i žádoucí. :-) A pak si připomenu to,  co bylo třeba zrovna před rokem - a nezbývá mi, než být za všechno ty věci, které nejsou vidět, vděčná. 


Komentáře

  1. Dnes jsem náhodou narazila na počítači na fotky ze zahrady před sedmi lety, když byla asi rok po založení na zelené louce. Úplně nenápadně se malá košťátka proměnila ve ztepilé stromy, které zcela odstínily sousedy, aniž my bychom si to zaznamenali. Kdy se to stalo? Taky postupně, pozvolna. Máte můj velký obdiv a krásný blog!
    Vendula

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak to je... s mnoha věcmi... je v zásadě jedno, jestli se učíme jazyky nebo pohyb nebo třeba hrát na hudební nástroj. Na samém začátku si možná změn ještě umíme všimnout aspoň trošku. Je jasné, že když třeba neumíme anglicky ani slovo a z první hodiny odcházíme s vítězným zjištěním, jak se řekne "Jmenuju se Alenka", je jasné, že nějaký pokrok zaznamenáme... Když už pak jazyk trochu umíte a učíte se ho dál, máte pocit, že se nikam moc neposouváte- a přitom to není pravda.

      Pomalé změny jsou všude kolem nás a jsou pro nás často přirozené. Pokud jde o to, jak je to s terapií - člověk jistě stojí o rychlou úlevu od bolesti.

      Ale dokázali bychom se vyrovnat s rychlou změnou ve způsobu pohybu? Mám zkušenost, že taková rychlá změna může být mnohem těžší, než když k ní člověk dospěje postupně, když je na ni připravený. Což neznamená, že člověk v tom procesu nikdy není netrpělivý nebo unavený. Ale mně osobně docela pomáhá vědět, že zkrátka všechno má svůj čas a že ho musím sama sobě na tu změnu dát. :)

      A děkuju za pochvalu i za komentář, je prima vědět, že to tu někdo čte. :-)

      Vymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky