Enter The Faun - recenze

Před necelými třemi týdny vyšel konečně na DVD film o práci Gregga Mozgaly a Tamar Rogoff, tanečníka s obrnou a choreografky, která ráda pracuje v neobvyklém kontextu. Pokud tenhle blog už nějakou dobu čtete, ten příběh jste jistě zaznamenali. Pokud ne, najdete příspěvky, ve kterých jsem o příběhu psala, tady:  Greggova zkušenost mě nepřestává fascinovat - a tak jsem film hned, jak DVD vyšlo, objednala. Je to z Čech trochu složitější, protože obchod, kde se film dá koupit, posílá jen do USA a Kanady. Jsou tedy v zásadě dvě možnosti, jak ho získat. Buď máte v Americe někoho známého, kdo film koupí a přepošle nebo doveze, nebo můžete využít některou z přeposílacích služeb, jako je třeba Shipito. U té si zřídíte virtuální adresu, na kterou necháte balíček poslat. Společnost ho za vás přijme a přepošle do ČR - na výběr jsou různě rychlé a různě drahé možnosti přeposlání - volíte si dle vlastní chuti a finančních možností. Já jsem vybrala variantu, kterou Shipito doporučuje, tedy kurýrní službu DPD. Ačkoli to asi týden vypadalo, že je balíček ztracený, nakonec se vynořil kdesi v Holandsku a posléze doputoval i do České republiky. Celkem trvalo dodání 18 dní i s přeposláním po USA a třemi výzvědnými maily s pobočkou DPD v Anglii, kteří nakonec balíček dohledali a slíbili, že ho pohlídají. Následně se po doručení opravdu ozvali, jestli ho mám a je vše v pořádku. I když to tak původně nevypadalo, nakonec je zkušenost s nimi pro tentokrát výborná.

Příběh Gregga a Tamar jsem znala a taky jsem o něm i psala. První článek najdete tady.
Jaký je tedy film? Jde o dokument z doby příprav na baletní představení, do kterého si Gregga Tamar vybrala jako představitele hlavní role, ačkoli má Gregg obrnu. Tamar a Gregg ho neplánovali, ale začali točit, když se během příprav na představení začala Greggovi měnit chůze. Nečekejte ale záznam konkrétních cviků, není to DVD s návodem, jak se zbavit obrny. Velkou část filmu tvoří rozhovor Tamar s Greggem a příležitostně i s dalšími lidmi, který se týká celé zkušenosti, což je doplněné obrazovým záznamem toho, co se celou dobu příprav dělo a jak ti dva spolu pracovali. Nečekejte umělecký film ani spoustu odborných informací. Jinak budete zklamaní. Já jsem si ovšem film užila opravdu hodně.  Jeho výpověď je totiž brutálně upřímná a tak pravdivá, až z toho mrazí. Příběh jsem znala. Přesto jsem se na několika místech rozplakala. Najednou jsem viděla nebo slyšela bez příkras pojmenované věci, které často napadaly i mně samotnou, ale neodvážila jsem se je nikdy vyslovit a nejsem jistě sama - ono s o nich totiž nemluví. Jako kdyby neexistovaly. Tady jsou pojmenované natvrdo, napřímo a občas i jazykem, při kterém se slušně vychované dívky červenají. Ale je to prostě tak.

Je fascinující sledovat příběh, který začíná jakoby mimochodem Greggovým:

"No, tou dobou jsem zrovna neměl žádnou jinou práci, tak jsem si řekl, že ten tanec prostě zkuším."
"Na první zkoušce jsem měl totální depku, protože jsem si v porovnání se svou pružnou, krásnou sexy tanečnicí připadal nako naprostej mimoň - vůbec ne jako chlap..."

Ve filmu jsou vidět i momenty naprostého nadšení, když se mu podařilo se postavit poprvé v životě normálně na paty poté, co se naučil techniku, kterou Tamar nazývá shaking (psala jsem o ní tady a v tom článku je i kratičká ukázka z filmu, kde je vidět, jak to vypadá.)

"Po všech těch letech návštěv doktorů, fyzioterapie, operacích, divných pohledech kolemjdoucích jsou ty nohy najednou tý zk...rvený zemi! Ahoj, země, tady jsem.  Nechápu! Paráda!" 

A ještě jindy říká: "Vždycky jsem v sobě měl něco, co se chtělo té obrny zbavit. Ale teď, když už chodím jinak, mám někdy pocit, že to nejsem já, že ta nová chůze je něco neutrálního, sterilního,  že jsem prostě přišel o něco, co bylo mou součástí - a je mi to líto."  

Chápete to? Ne? Vždyť přece chce být normálně zdravej, tak co to má (sakra) být?

Já tomu rozumím dokonale. Tohle tak moc znám! Ale ještě nikdy jsem to neslyšela vyslovit takhle natvrdo a neznám skoro žádného fyzioterapeuta, který by s nutností zpracování  všech těch změn, které se během terapie s člověkem dějí, nějak moc počítal. Přesto si myslím, že je to pro úspěšnou terapii strašně důležité.

Ale vraťme se zpátky k filmu.

Fascinující bylo pro mě sledovat, jak Tamar, choreografka, pocházející z lékařské rodiny, ale bez jakýchkoli znalostí o obrně, říká: "Zajímalo mě, co ho můžu naučit - a co se můžu naučit o pohybu naopak já od něj." Rozum nad tím zůstává stát.  Choreografka, tanečnice, která o pohybu ví skoro všechno, má pro něj cit a rozumí mu...  A tahle dáma řekne: "Chci se učit o něj?" Od chlapa, který má doma složku lékařských zpráv o tom, jak nemožný pohybově je...

Enter the Faun není film o baletu. A není to ani film o léčbě obrny. Je to film o velké pokoře, chuti experimentovat a obrovském respektu ke člověku, se kterým pracuju.  O tom, že někdy stačí úplně obyčejné věci, odhodlání, ochota přijmout změnu a pracovat na ní.

Komu bych ho doporučila shlédnout? Všem, které podle popisu zaujal a kterých se tohle téma nějak týká.  Fyzioterapeuti, kteří pracují s klienty s obrnou, zvláště s dospělými, by ho ale, myslím, měli vidět povinně.

Ne, že by všichni měli napodobit metodu, která nemá ani jméno.  To stejně nejde. Každy jsme  jiný a nutit se do něčeho, co člověku nesedí, nedává smysl.  Ale získat znovu naději pro lidi, se kterými člověk pracuje? To je dobré vždycky. Kolik podobných příběhů jako je ten, který prožili Gregg a Tamar, by se potom asi odehrálo?

Vážně by mě to zajímalo.


--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
 Film: Enter The Faun
Režie: Tamar Rogoff, Daisy Wright
2015
Jazyk filmu:
 anglicky, možnost navolit španělské, anglické a francouzské titulky
Ke koupi zde: http://firstrunfeatures.com/enterthefaun.html
web: www.enterthefaun.com

PS: klidně bych to otitulkovala a zkusila domluvit projekci, kdybych věděla, že se zaplatí práva :-)