Siga, siga aneb karpathoský čas
Minulý týden jsem se ocitla, ani nevím jak, na prázdninách v Řecku - a tak jsem se v téhle báječné zemi objevila během dvou let podruhé. V září 2014 jsem strávila týden na Krétě. Byly to tehdy blažené prázdniny, kdy jsem celý týden nevylezla z moře a plna odhodlání a energie jsem se pustila do nových věcí v životě i v terapii. Co bude po letošním týdnu na Karpathosu, to se teprve uvidí, protože jste si ale o blog řekli v anketě na facebooku, plním přání a píšu.
červenec 2016
Karpathos je krásně řecký ostrov, ležící mezi Krétou a Rhodem. Turistů sem moc nejezdí. Nejsou tu ani hotely s all inclusive, ani animační programy pro děti, bankomaty jsou v hlavním městě ostrova dva, benzínky tři a ne vždy fungují všechny. :-) Hlavní město - Pigadia - má 2500 stálých obyvatel, malinké letiště a přístav, kam jezdí lodi z Kréty, Rhodu a ze Santorini.
Že jsme jely s kamarádkou na dovolenou právě sem, byla víceméně náhoda. Chytly jsme poslední apartmán v dobře hodnoceném apartmánovém domě Ammos Beach Apartments přímo na pláži a rozhodly jsme se, že se nám líbí. To bylo pondělí a až během týdne jsme zjišťovaly, kam že to přesně jedeme. Mě poněkud děsily rozporuplné údaje o vzdálenosti do města. Někteří recenzenti mluvili o "krásné procházce do města", jiní o "vzdálenosti zcela neúnosné pro každodenní chození." Nepomohla tomu ani moje maminka, která mi poskytla "zaručené informace od své kadeřnice, že na Karpathosu je děsně draho" a do kufru se mi nepozorovaně snažila propašovat písmenkové polívky v pytlíku, sušenky a podobně, navzdory tomu, že věděla, že do letadla mám povolených 15 kilo kufrové váhy, jelikož se obávala o mé finanční toky. :-) Já ty báječné pochutiny z kufru odstraňovala neméně nepozorovaně, abych neranila maminčiny city. Usoudila jsem totiž, že peníze si lépe užiju, když je projím v řeckých tavernách, než kdybych je zaplatila za nadváhu způsobenou polívkami v pytlíku, ať už mají tyto značku jakoukoli.
Moje těšení se díky tomu všemu nicméně mísilo s obavami, jestli jsem se už zase nepustila do projektu, na který nemám. Usoudila jsem ale, že to nezjistím jinak, než že se na místo dojedu podívat osobně, nakoupila jsem EURa v oblíbené směnárně, zkontrolovala, že nemám propadlou občanku, sbalila plážové šatičky, plavky, pareo a vyrazily jsme směr jižní Řecko.
K nejbližší taverně a obchodu jsme první den došly bosky po pláži a vodou. Těch zhruba 600 metrů nám díky terénu a mému odhodlání dojít to celé bosa docela bez bot trvalo dlouho, ale jít v botech po silnici je pro zbabělce, že... Užily jsme si procházku maximálně a odměnou nám byla večeře v taverně - báječně připravená chobotnice, gyros a káva, kterou jsme zkonzumovaly v houpačce, ze které jsme viděly na moře.
Druhý den jsme hlavně odpočívaly na pláži u apartmánů. Vypadalo to tam nějak takhle:
Do zdejšího pomalého tempa jsme se vpravily rychle a mé obavy, zda nebudu náhodou někomu na obtíž a zdržovat zástupy turistů, byly rozptýleny přímo bleskově. Žádné zástupy turistů tu totiž nejsou. A pokud jde o ten zbytek... když tady někdo spěchá, Karpatosan se usměje a pronese: "siga, siga", což v překladu znamená "pomalu, pomalu". To je možné pochopit jako "nespěchej a užívej života." Za týden, co jsme tu strávily, jsme tuhle frázi slyšely mockrát.
Když jsme zdolávaly strmé schody ve starobylé vesničce Olympos, kde nebylo čeho se držet a já se bála, abych nespadla dolů, protože jsem pod sebou viděla prudký sráz.
Když jsme vystupovaly z lodi po molu, které se houpalo.
Když jsem hledala v obchodě v peněžence drobné a ztrácela trpělivost sama se sebou.
Když jsme v obavě, abychom stihly odjezd lodi na výlet, dorazily do přístavu o hodinu dřív a měly tak čas na dobrou kávu od maminky majitele kavárny.
Kdykoli jsem propadala panice, že svou pomalostí zpomaluju ty, kteří mají naspěch, uklidnil mě někdo z místních, že moje tempo je docela v pořádku a rozhodně nikomu nepřekáží. Obrovská úleva. Já totiž spěchám pořád. Ne, že bych si to vybrala. Spousta věcí mi ale jde pomaleji než ostatním a tak věčně čelím vnitřním i reálným výčitkám, že mi něco zase trvá. Tenhle týden byl pro mě hodně zvláštní. Měla jsem totiž čas.
Čas jít opravdu pomalu a všímat si, co mám kolem sebe.
Čas jen tak se dívat do vln.
Čas pozorovat ráno východ slunce nad pláží.
Čas zastavit se, nadechnout, odpočinout si a jít dál. A říkám si, že karpathoský čas by měl platit i v Čechách. Je totiž tuze léčivý a při troše dobré vůle za ním nemusíte skoro až k Turecku.
Příště vám povím pár tuze veselých historek o českých turistech a dozvíte se, proč se před cvičením nedá utéct ani v Řecku. Těšte se!
Za fotky děkuju Z. :-)
červenec 2016
Karpathos je krásně řecký ostrov, ležící mezi Krétou a Rhodem. Turistů sem moc nejezdí. Nejsou tu ani hotely s all inclusive, ani animační programy pro děti, bankomaty jsou v hlavním městě ostrova dva, benzínky tři a ne vždy fungují všechny. :-) Hlavní město - Pigadia - má 2500 stálých obyvatel, malinké letiště a přístav, kam jezdí lodi z Kréty, Rhodu a ze Santorini.
Že jsme jely s kamarádkou na dovolenou právě sem, byla víceméně náhoda. Chytly jsme poslední apartmán v dobře hodnoceném apartmánovém domě Ammos Beach Apartments přímo na pláži a rozhodly jsme se, že se nám líbí. To bylo pondělí a až během týdne jsme zjišťovaly, kam že to přesně jedeme. Mě poněkud děsily rozporuplné údaje o vzdálenosti do města. Někteří recenzenti mluvili o "krásné procházce do města", jiní o "vzdálenosti zcela neúnosné pro každodenní chození." Nepomohla tomu ani moje maminka, která mi poskytla "zaručené informace od své kadeřnice, že na Karpathosu je děsně draho" a do kufru se mi nepozorovaně snažila propašovat písmenkové polívky v pytlíku, sušenky a podobně, navzdory tomu, že věděla, že do letadla mám povolených 15 kilo kufrové váhy, jelikož se obávala o mé finanční toky. :-) Já ty báječné pochutiny z kufru odstraňovala neméně nepozorovaně, abych neranila maminčiny city. Usoudila jsem totiž, že peníze si lépe užiju, když je projím v řeckých tavernách, než kdybych je zaplatila za nadváhu způsobenou polívkami v pytlíku, ať už mají tyto značku jakoukoli.
Moje těšení se díky tomu všemu nicméně mísilo s obavami, jestli jsem se už zase nepustila do projektu, na který nemám. Usoudila jsem ale, že to nezjistím jinak, než že se na místo dojedu podívat osobně, nakoupila jsem EURa v oblíbené směnárně, zkontrolovala, že nemám propadlou občanku, sbalila plážové šatičky, plavky, pareo a vyrazily jsme směr jižní Řecko.
K nejbližší taverně a obchodu jsme první den došly bosky po pláži a vodou. Těch zhruba 600 metrů nám díky terénu a mému odhodlání dojít to celé bosa docela bez bot trvalo dlouho, ale jít v botech po silnici je pro zbabělce, že... Užily jsme si procházku maximálně a odměnou nám byla večeře v taverně - báječně připravená chobotnice, gyros a káva, kterou jsme zkonzumovaly v houpačce, ze které jsme viděly na moře.
Druhý den jsme hlavně odpočívaly na pláži u apartmánů. Vypadalo to tam nějak takhle:
Do zdejšího pomalého tempa jsme se vpravily rychle a mé obavy, zda nebudu náhodou někomu na obtíž a zdržovat zástupy turistů, byly rozptýleny přímo bleskově. Žádné zástupy turistů tu totiž nejsou. A pokud jde o ten zbytek... když tady někdo spěchá, Karpatosan se usměje a pronese: "siga, siga", což v překladu znamená "pomalu, pomalu". To je možné pochopit jako "nespěchej a užívej života." Za týden, co jsme tu strávily, jsme tuhle frázi slyšely mockrát.
Když jsme zdolávaly strmé schody ve starobylé vesničce Olympos, kde nebylo čeho se držet a já se bála, abych nespadla dolů, protože jsem pod sebou viděla prudký sráz.
Když jsme vystupovaly z lodi po molu, které se houpalo.
Když jsem hledala v obchodě v peněžence drobné a ztrácela trpělivost sama se sebou.
Když jsme v obavě, abychom stihly odjezd lodi na výlet, dorazily do přístavu o hodinu dřív a měly tak čas na dobrou kávu od maminky majitele kavárny.
Kdykoli jsem propadala panice, že svou pomalostí zpomaluju ty, kteří mají naspěch, uklidnil mě někdo z místních, že moje tempo je docela v pořádku a rozhodně nikomu nepřekáží. Obrovská úleva. Já totiž spěchám pořád. Ne, že bych si to vybrala. Spousta věcí mi ale jde pomaleji než ostatním a tak věčně čelím vnitřním i reálným výčitkám, že mi něco zase trvá. Tenhle týden byl pro mě hodně zvláštní. Měla jsem totiž čas.
Čas jít opravdu pomalu a všímat si, co mám kolem sebe.
Čas jen tak se dívat do vln.
Čas pozorovat ráno východ slunce nad pláží.
Čas zastavit se, nadechnout, odpočinout si a jít dál. A říkám si, že karpathoský čas by měl platit i v Čechách. Je totiž tuze léčivý a při troše dobré vůle za ním nemusíte skoro až k Turecku.
Příště vám povím pár tuze veselých historek o českých turistech a dozvíte se, proč se před cvičením nedá utéct ani v Řecku. Těšte se!
Za fotky děkuju Z. :-)
balzám! miluju řecké ostrovy- Karpathos je v pořadí ;-)
OdpovědětVymazatNo jo, to naprosto chápu.... Na Karpathos se chceme určitě vrátit a tentokrát už s tím, že zamluvíme autíčko a projedeme pláže, kam jsme se nedostaly. Jinak doporučuju jet brzy, než ostrov objeví davy... :-) A upozorňuju, že tady fakt nejsou žádné služby pro tůristy - myslím tedy typu akvaparky nebo výletní vláčky a podobně, jinak jsou tu na hosty strašně moc hodní. Ani památky moc nepotkáš, spíš příroda a odlehlé pláže, přičemž na některé se člověk nedostane jinak než z lodi a místo slunečníku poslouží pinie. :-)
Vymazat