Rozjezd pro hvězdu

7. října 2014

Modifikovaný cvičební program, o kterém jste si mohli přečíst víc minule,  "nasazujeme" postupně. Začíná mi další školní rok.  Sestavuju si rozvrh, experimentuju s tím, co kdy a jak udělat, aby mi to v normálním fungování překáželo co nejmíň. Nespěchám. První týden, kdy mám Redcord obden, v sobotu napochoduju vítězoslavně do bazénu a nestane se nic zásadního, neutopím se ani nepadnu vyčerpáním. Díky tomu získávám dojem, že zvládnu prakticky cokoli. Další týden tedy odvážně zařazuju aqua aerobic v hluboké vodě, bez Wet vest, jen s pásem na aqua aerobic,  pěkně večer po práci a s normální tlupou „cvičenek“. Mít na odlehčení místo vesty jen pás na aqua aerobic se pro lidi s neurologickou diagnózou nedoporučuje, protože vesta líp udrží trup a nikam nesklouzne. Tuto informaci ovšem zcela pomíjím. Tohle přece dám.  Samozřejmě. Jo. 


Můj poloviční mozek totiž zcela dostál své pověsti, že je poloviční a došel k závěru, že jsem ve skvělé kondici a rozhodně zvládnu rovnou odcvičit celých šedesát minut, ačkoli jsem nic podobného nikdy nedělala. Na cvičení letím na poslední chvíli a okamžitě se stávám středem pozornosti, jelikož schody sice zdolám úplně bez potíží, o rantlu kolem „historicky nejstaršího bazénu pražského Sokola“ se mi ovšem bude ještě dlouho zdát a moje koleno na něj bude ještě minimálně stejně dlouho s láskou vzpomínat. Poté mě kdosi zachrání a pomůže mi navléct všechny potřebné serepetičky ke cvičení, tedy aqua pás a rukavice.  Nořím se do vody. Je fakt ledová a cvičení je…rychlé. Víc k tomu říct moc nemůžu, jelikož další vzpomínky na tu příšernou hodinu zahalila, abych tak řekla, milosrdná mlha zapomnění.

Vím jen to, že jsem se opravdu snažila dělat, co ta ženská předváděla. Na konci hodiny jsem ovšem měla poněkud problém doplavat z jednoho konce bazénu na druhý, jelikož tohle všechno jsem prostě neuměla udýchat a odcvičit ani omylem. Tak zlé, že by mě musel někdo z bazénu lovit, to nebylo, ale i tak...  Cvičitelka byla laskavá a sdělila mi, že cvičení v hluboké vodě je ze všech forem aqua aerobicu ta nejtěžší a nejnáročnější a že mají i snadnější hodiny. Tím se evidentně snažila naznačit to, co já už jsem pochopila před dobrou půlhodinou, totiž, že tohle je náročný sport, všechny přítomné baby s nadváhou jsou ve skutečnosti vrcholové sportovkyně a mají pod plavkami vycpávky, aby to vypadalo, že mají nějaký problém s pohybem. Je ale moc fajn, že jsem tam byla. Celou lekci totiž točila skrytá kamera a bude se to vysílat na Silvestra v televizi. A se mnou ta hodina byla prostě k popukání. Ano, chápu. Cestou domů jsem se ještě ke všemu akutně musela stavit v McDonaldu, jelikož jsem potřebovala teď hned doplnit energii - domů do Jinonic bych totiž z Újezda už živá nedojela.

Paní doktorka Pape v jednom z videí o svém vodním programu s Wet Vest říká: „Jde o novost podnětů, které mozku poskytneme. Ve chvíli, kdy ve vodě člověk s obrnou zkusí využít svůj asymetrický pohyb, začne se točit v kruhu. To je pro mozek velmi frustrující a tak se snaží najít jiný způsob, jak se s nastalou situací vypořádat. Často je pak výsledkem symetrický pohyb dolních končetin během několika minut.“

 Tu část o frustraci podepisuju. Na tohle zjištění pás  na aquaaerobic bohatě stačil, wet vest jsem ani mít nemusela  (ale po dnešní zkušenosti je jasné, že ji chci co nejdřív, protože v hluboké vodě vážně "jdu" jinak než na suchu).

Zvláště frustrující byl moment, kdy jsem byla nucena nějak zážitek shrnout pro fyzioterapeuta, který se s odborným zájmem den poté ptal, jaké to bylo. „Jaké? Náročné.“ Víc ze mě nedostal a celou krutou pravdu se dozvídá až v okamžiku, kdy čte tenhle text. :-)