Plán a proměna

polovina září 2014

„Tak jste asi ráda, že to máte za sebou, tu dovolenou, co? Co se zhoršilo?“ vítá mě po návratu z prázdnin na první Redcord terapii můj milý fyzioterapeut. 

„Co budeme dávat po té pauze dohromady?“ povídá mi.

„Nic se nezhoršilo,“ říkám s naprosto vážnou tváří, i když udržet se je těžké.  „Sice to tak nevypadá, ale občas jsem se na dovolené i pohnula. Ne moc, ale čas od času jsem přeci  jen musela - doběhnout pro další zákusek nebo do baru, že jo… A ani žralok mě nesežral. Představte si, jaké by to bylo, kdyby takový žralok ukousnul třeba moji horší nohu.“

„Jéžiš, to nééé… víte, kolik bych s tím pak měl JÁ práce?“

„Napadlo mě to, právě... Takže k dyž jsem vymýšlela, kam bych měla vyrazit, vzala jsem to v úvahu.  Tudíž jsem nejela na Jadran, nýbrž do Řecka. Kreténští žraloci české učitelky totiž nežerou.“

"Jo ahá...  A co je teda todle?" Ukazuje  na moje odřené koleno.

"To není od žraloka, to jsem upadla."

"Upadla? Jak, upadla? Určitě to není od žraloka?" 
"No, vlastně  JE to od žraloka. Mám jednoho na botě."  
"Já to VĚDĚL!!"

Ehm... Ta konverzace ještě chvíli pokračovala a jak si jistě "ze vzorku" umíte představit, byla prudce inteligentní. Tedy... kdyby nás dva někdo během terapie poslouchal, asi by vůbec nechápal, co se to děje. Sušší a černější humor byste hledali jen těžko, ale já jsem spokojená. Terapeut bez smyslu pro humor by byl pro mě za trest. A obávám se, že by to v takovém případě bylo oboustrannné.  :-) Tady ale, jak vidíte, nic podobného nehrozí. 

Navzdory pauze, kterou jsme ve cvičení v srpnu udělali, se nezhoršilo vlastně nic. Jen mi momentálně trošku stávkují břišní svaly, stačí jim ale v lanech jen připomenout, co mají dělat a znovu se narovnávám.

Seznamuju H. se svými „objevy“ z webu. Je to pro mě docela těžké,  bojím se, že mi řekne, že mám být realistická a nevymýšlet si hovadiny, když přece vím, co je to za mizernou diagnózu, ale zeptat se musím a tak řeknu:  „Udělali jsme spolu strašně velký kus práce a mám pocit, že Redcord mi z toho všeho, co dělám, pomáhá asi nejvíc. Chtěla bych to ale trošku zkombinovat - podobně jako ti Kanaďani  a třeba bychom se ještě dostali i dál. Jenže vůbec nevím, jak na to. Plánovat hlasová cvičení nebo terapii umím báječně. Tohle si vymýšlet sama netroufám. Pomůžete mi?“

„Jako že já mám vymyslet, kolik čeho, jo?“

„Přesně.“

Ticho. Ach jo. Tohle byl vážně blbej nápad. Už se připravuju na tu přednášku. Jenže najednou slyším... 

„Tak jo.“

Vymyslet plán nějakou dobu trvá, ale nakonec vypadá takhle: Redcord si dáme obden, pondělí, středa, pátek. K tomu přidáme 2x – 3x týdně myofasciální práci a jednou až dvakrát za týden se vydám do vody, zatím jen plavat. Než přijde z Ameriky ta vesta.  Dlouhé každodenní protahování mi zůstává, dopouštím se nicméně drzé modifikace protokolu v tom smyslu, že myofasciální práci s K. zařazuju doprostřed nejdelších pracovních dnů, kdy odcházím brzy ráno a přicházím pozdě večer. V tyhle dny už žádný „statický prolongovaný strečink“ neprovozuju, v noci spím a uprostřed těch báječných, leč dlouhých hektických dnů na hodinu zastavím. Víme, že únava mě vraci ke starým, původním, nepříliš funkčním stereotypům, ani o vyhoření nestojíme a proto se jí musíme, co to půjde, vyhnout.  Můj vzácný terapeut mě v tomhle ohledu  hlídá, jako kdybych se rozhodla, že se připravím na nějaký olympijský závod. Výsledný program podobnou přípravu celkem i připomíná, takže jsem za dohled víc než ráda - mám šanci, že to, co se bude dít dál, bude mít nějakou hlavu a patu a nebude to hlava moje, protože ta je, jak známo, použitelná jen na něco. :-)

Nemám v úmyslu bojovat s handicapem ani sama se sebou. A jistě vím, že mám hranice. Ale došla jsem do bodu, kdy mě zajímá, kam až ty hranice můžu bezpečně posunout bez řečí o boji, překonávání sebe sama a jiných motivačních keců. Jsem prostě a jednoduše zvědavá. Vnímám tu změnu ze skeptika, který si myslel, že nic nejde, přes zoufalku, která se sebou najednou něco dělat musela, protože nebylo zbytí, až  k současné zvědavce. Přijde mi to hrozně legrační a osvobozující.  Jste taky zvědaví? Chtěli byste hned vědět, jak to bylo dál? Chápu. Ale stejně jako já tehdy si musíte i vy pár dnů počkat. Jinak by to nebylo fér.  Tak zase v příštím díle.... :-)