Londýn

konec dubna 2013

O čtrnáct dní později se  s kolegou z hudebky vydáváme do Londýna na pěvecký kurs. Ten víkend ale zvládneme mnohem víc věcí.  První večer zhlédneme místní produkci Bídníků,  druhý den si dáme  pochodové cvičení kolem Londýna (musíme totiž vidět úplně všechno).  Kdo znáte Londýn, pochopíte z výčtu, kolik jsme toho museli ujít, vy, kdo kdo jste tam ještě nebyli, zkuste zadat trasu do nějaké google mapy.  Začali jsme výletem k Buckinghamskému paláci, pokračovali výpravou k Toweru, potom jsme vystáli příšerně dlouhou frontu na London Eye (využili jsme mého sice terapeuticky ovlivňovaného, nicméně evidentního a neoddiskutovatelného handicapu, díky kterému má můj doprovod jízdu na London Eye zdarma a taky jsme se byli podívat na nultý poledník. 

O den později konečně absolvujeme kurs na konzervatoři, kvůli kterému jsme sem přijeli především. 

Bydlíme kousek od místa, kde se kurs koná, což je dobře, protože kolegovi celý kurs simultánně tlumočím a to je fyzicky dost náročné.  Jsem unavená. Ovšem nachodili jsme toho určitě víc, než jsem zvyklá. Že by ta zvláštní terapie fakt zabírala? Nebo je to jen zbožné přání?  Nemám zdání. 

Pod záminkou, že se moc dobře nají, vylákám kolegu do Camden Town, kde si můžete koupit nejen to jídlo, se kterým si můžete někde v klidu sednout,  ale i fakt zajímavý šaty! Což také činím a vezu si z Londýna velice krásné šatičky a tuze objemnou spodničku, u které sice není zcela jasné, jak se vejde do kufru, ale na sobě ji snad nějak provezu, no ne?

Na letiště strašně spěcháme. doslova letíme a v tom trysku si nevšimnu jakéhosi schodu, švihnu sebou a strašlivě se uhodím do holeně. Prkotina. Jenže druhý den ráno mi oteče kotník a začne pekelně bolet. Tělo nejspíš dává najevo, že by se hodilo trochu zpomalit.  Na kontrole po návratu z Londýna se o tom zmíním, protože jsou ale všechny měřené hodnoty zase o kus lepší, botox funguje a já navíc hrdě hlásím, kolik jsem toho ušla, je jasné, že terapie funguje a určitě  je všechno v pořádku. To, že usínám, kdykoli si na chvilku někde sednu,  je nepodstatná banalita.