Přeskočit na hlavní obsah

Prohledat tento blog

Alenka v kraji terapie

O tom, že na naději není pozdě nikdy a na černý humor taky ne. Zvláště když jste dospělí a máte "dětskou" diagnózu - DMO.

Jste tu poprvé? Jak to tu chodí a co tu najdete?

Příspěvky

října 29, 2016

Někdo jako já - aneb jak se chovat k lidem s fyzickým handicapem

Získat odkaz
Facebook
X
Pinterest
E-mail
Další aplikace

října 25, 2016

Obutá - neobutá aneb o tom, jak jsem došla k bosým botám neurologické diagnóze navzdory

Získat odkaz
Facebook
X
Pinterest
E-mail
Další aplikace

října 25, 2016

Blogerka roku 2016

Získat odkaz
Facebook
X
Pinterest
E-mail
Další aplikace

října 22, 2016

Raději bosa

Získat odkaz
Facebook
X
Pinterest
E-mail
Další aplikace

října 13, 2016

O mouchách, botách a spravedlnosti světa

Získat odkaz
Facebook
X
Pinterest
E-mail
Další aplikace

října 10, 2016

Continuum Movement aneb naděje medúzy

Získat odkaz
Facebook
X
Pinterest
E-mail
Další aplikace

října 04, 2016

Enter The Faun - recenze

Získat odkaz
Facebook
X
Pinterest
E-mail
Další aplikace

října 01, 2016

Změny, které nejsou vidět

Získat odkaz
Facebook
X
Pinterest
E-mail
Další aplikace

září 27, 2016

Jak jsem měla jedničku z tělocviku

Získat odkaz
Facebook
X
Pinterest
E-mail
Další aplikace

září 21, 2016

Co život dal a vzal - když jsou konce nadějnější než začátky

Získat odkaz
Facebook
X
Pinterest
E-mail
Další aplikace

září 16, 2016

Bolest, která nestojí za řeč

Získat odkaz
Facebook
X
Pinterest
E-mail
Další aplikace

Novější příspěvky Starší příspěvky Domovská stránka

Používá technologii služby Blogger

Obrázky motivu vytvořil(a) Gintare Marcel

Alča: Co se vám vybaví, když se řekne dětská mozková obrna? Troufnu si tvrdit, že mnohým mým čtenářům se před vnitřním zrakem objeví usmívající se postižené dítě, kterému pomáhá ochotný terapeut nebo asistent. Co se ale stane, když takové dítě vyroste? Jak se žije dospělému s diagnózou, kterou si většina lidí spojuje s dětmi? Jsem dospělá. A mám DMO, konkrétně spastickou triparézu, tedy postižení obou nohou a levé ruky, za sebou spoustu operací, můj způsob chůze je mírně řečeno unikátní a taky špatně vidím. Mám za sebou zhruba 18 let cvičení pomocí Vojtovy metody a spoustu různých terapií. Klasika. Možná to někdo znáte. Ale rozhodně nejsem "ta s obrnou". Vystudovala jsem dvě vysoké školy a už víc než deset let pracuju na volné noze jako lektorka cizích jazyků a zpěvu, občas něco přeložím nebo odtlumočím. Věnuju se pořádání benefičních koncertů a workshopů. Zpívám. Žiju. Terapii jsem v osmnácti vzdala. Moudré neurologické knížky tvrdí, že je v dospělém věku k ničemu. Já se do ní jako dospělá po letech znovu pustila A začaly se dít věci...

Navštívit profil

Archív příspěvků

ledna 20191
září 20181
července 20182
června 20181
května 20181
dubna 20181
března 20181
února 20181
ledna 20181
prosince 20172

listopadu 20172
října 20172
září 20172
srpna 20172
července 20175
června 20174
května 20175
dubna 20173
března 20174
února 20174
ledna 20174
prosince 20165
listopadu 20167
října 20168
září 20166
srpna 20167
července 20168
června 20166
května 201610
dubna 20165

Zobrazit více Zobrazit méně

Štítky

aqua aerobic1
aromaterapie2
Barefoot3
Bolest1
Botulotoxin5
Boty2
Cestování20
Continuum Movement14
Dánsko14
Dětství s DMO8

Zobrazit více Zobrazit méně

Facebook:

Napište mi:

Název

E-mail *

Vzkaz *